10.1.2017

10.1.2017
Snídaně -
Oběd -
Večeře - celozrná tortila plněná zeleninou a kuřecím (Matka uvařila a ne nebyla odpověď.)
Tekutiny - ovocný neslazený čaj a zelený čaj
Pohyb - Absolutně zatím nic, ale asi si trochu zacvičím

Jinak byl dnešek dnem, kdy jsem se konečně cítila šťastná. Přes své smýšené pocity, které cítím vůči E., jsem se dnes v jeho objetí cítila opět šťastná. Je až smutné, jak může cizí člověk ovlivňovat život někoho jiného. Je to možná toxický člověk, ale já teď potřebuju jen jeho přítomnost. Byl mi oporou a to bylo to, co jsem ztratila. Možná je to chyba a není tohle dobrý nápad, ale já cítím, že k sobě patříme... Dnes mě trkl citát, který jsem kdysi četla a uvědomila si to až ve chvíli, kdy jsem ho políbila na tvář.
První polibek na tvář jsem mu dala první den, kdy jsme se viděli mimo mou práci. Ten den to byla pusa na levou tvář a dnes na pravou... Ten citát je následující:

"Poprvé polib chlapce na levou tvář na důkaz, že si jej vážíš. Když jej jednou ve správnou a důležitou chvíli políbíś na pravou líci, naznačuješ tím, že je pro tebe ten pravý."

Ach ano, jednoduše vidím poetiku všude, ale osobně to byla náhoda, a když nad tim teď přemýšlím, je to nádherné.
Zároveň mi po našem krátkém setkání napasal zprávu: "Ty jsi mi dala pusu" a zakončil to červenajícím se smajlíkem. A ano, přesně toto mi napsal večer, co jsem mu dala pusu na levou tvář. Znám ho, podle mého toto není hloupá náhoda... Bylo to půl měsíce, co jsme se videli naposledy, rozešli se a ani to nevypadalo, že spolu ještě někdy promluvíme. Neřekl nic a objal mě, byla jsem v šoku. Nechtěl mě pustit a na tváři měl úsměv, no jeho smutné oči mluvily za vše... Přesto navrhl hned čtvrtek, kdy má volno, že se můžeme vidět.
Později jsem napsala, že jsem se cítila více nervózní než na našem prvním setkání. Přiznal, že i on to tak cítil. Zdá se mi to, nebo nevědomky začíname znovu? Ach jo, jsme jako reklama na zármutek...
A i takovéhle maličkosti mi konečně po všech těch týdnech vykouzlily úsměv na tváři.
Dnes jsem si také konečně uvědomila, jak těžký je život, pokud je vaše štěstí v rukách někoho jiného...

Přežila jsem.
Tak zase zítra...


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

31.3.2017

My 101 in 1001

Je tohle velká chyba?