29.3.2017

Snídaně: -

Oběd: toast se šunkou a čínským zelím

Večeře: -

Pohyb: -

Tekutiny: voda a trochu šťávy

Do dnes jsem si myslela, že už to bude dobré, že se pomalu zotavuju a už se nemůžu cítit tak příšerně jako jsem se cítila. Nebylo tomu tak. A myslela jsem si, že jsem připravená těmto náhodám čelit, ale stále nejsem. Musela jsem zajít do Vodafonu obnovit číslo. Dnešní den nebyl tak špatný, jdu kolem Datartu a mávám na Martina, on mi mává zpět. Fajn, tak jsem po delší době viděla i jeho, pozitivní. Jenže pak člověk udělá deset kroků a je mu na chcípnutí. Daniel přímo naproti mě. Nevěnovala jsem mu pozornost, když mě uviděl. Slyšela jsem, jak mě zdraví, ale já jen kolem něj prošla a neřekla nic. Po třech dalších krocích to ale bolelo. A bolelo to neskutečně. Jako by najednou moje srdce vážilo o 200 kg víc. Slzy se mi hrnuly do očí a asi neumím popsat, jak jsem se cítila. Je to nepopsatelné. V tu chvíli bych nejraději zemřela tím nejhorším způsobem, bolelo by to snad i méně. Myslela jsem, že to zvládnu, kdyby se něco takového stalo. Ale nejspíše se s tím už nikdy nesmířím.

Napsal mi... A jelikož ho mám plné zuby a nenávidím ho, dokonce vám konverzaci přepíšu, abych se i od vás dozvěděla, že jsem milovala nehorázného kreténa. Enjoy.

Už mě ani nepozdravíš ?

důvod? Není

Můžeš se laskavě bavit normálně

Myslel jsem že aspoň pokecáme když jsme se neviděli ..

nejsme kamarádi, nechci si s tebou povídat

Takže my spolu nic nezažili hezkého ?

Nikdy to nestálo za to potom

...

To, co poté následovalo už nestojí za řeč. Byl to děsný den, celé odpoledne jsem probrečela a zbytek dne promlčela.

Během dne jsem snědla jen svačinu k obědu, neměla jsem po tom všem hlad. Jaksi jsem ztratila chuť... Normálně nechci žít na jiné planetě.

Chci aby bylo zpět minulé léto a já byla šťastná jako nikdy... jenže nic takového se nestane, tak nezbývá, než nějak přežít tyhle hrozné dny...

Snad jste se měly lépe... <3

Mea