I'm not your ghost anymore
Pokud chcete dnes zanechat komentář, poprosím vás pouze o skromné srdíčko. Děkuji ♥
Abych to uvedla na správnou míru. Opravdu mi chybíš.
Chybí mi ta rána, kdy jsem se probrala s krásnou zprávou do nového dne. Chybí mi chvíle, kdy jsi měl oči jen pro mě, chybí mi ten pocit, který jsem citila, když jsi se mě dotýkal.
Nebyla jsem sice první, kterou jsi miloval tak, jak jsi miloval mě, ale naše láska byla něco, co mi vrátilo zatracenou chuť do života.
Ale vzpomenu si i na to, proč svých rozhodnutí nelituji.
Nechybí mi pocit samoty a smutku, který jsem zažívala pokaždé, kdy jsi se rozhodl mě raději ignorovat. Nechci zažít pocit, kdy to vypadalo, že pro tebe neznamenám tolik, jako tys znamenal pro mě. Nesnášela jsem pomluvy a lži o tobě, které mě kazily paranoiou jako jed.
Takže ano, někdy mi chybíš. Ale lépe mi bude bez tebe.
Today I finally told you clearly my desires.
Abych byla přesná, konečně jsem se přesně vyjádřila Danielovi o svých záměrech. Dneska o mně Martinovi totiž napsal pár krásných věcí. Zahrnujících fakt, že jsem malá pipka a směšná. Možná jsem obojí, ale tohle rozhodně nemá co psát mým přátelům. Všechen smutek najednou nebyl nic jiného než vztek. Jedná má polovina chtěla litovat všeho, ale druhá měla chuť kopat hluboké jámy pro těla.
Po tomhle jsem si s ním vyměnila pár názorů, on končil jeho klasickým, že se nechce hádat, ale já měla dost všeho.
"Za mnou už s ničím nechoď."
Snad i jeho mozek pochopí, co je tímto myšleno. Tradá...
Ale zároveň to ve mě cosi zanechalo. Počítám tedy válečné ztráty. Láska je totiž jako válka...
Moje sanitární zdraví se zhoršilo od listopadu o 60%. To je víc jak polovina. Začala jsem se sebepoškozovat. Taky jsem přestala. Zároveň jsem začala více přemýšlet nad smrtí. Čiste filozoficky...
Za poslední rok jsem přestala lidem věřit, přestala jsem jednat upřímně a většina dne se vleče pod rouškou obdivuhodných hereckých výkonů. Zároveň nikdy nepamatuji, že bych snad uronila více slz než tento rok, a to je teprve březen.
Dost přátelství se mi vytratilo, zhoršilo se... Vztah s rodinou jsem zanedbala. Začala jsem pociťovat sociální úzkost. Ráda jsem byla středem pozornosti a bavila se ve velké skupině lidí, dnes bych nejraději trávila čas sama se sebou přesto, že se vlastně nenávidím.
...
Daniel tvrdil, že se nikdo nezmění za 14 dní... Mě se to podařilo. Měla bych si zatleskat. Dokonale jsem zabila sama sebe. Tudíž ona jáma je jistě pro mou předešlou dušičku.
Mea
Komentáře
Okomentovat