Go ahead and cry little girl...
Upřímně jsem ani nečekala, že bych někdy napsala byť snad alespoň jeden další článek, tak či onak, mě to dneska ve vaně prostě jen tak z ničeho nic chytilo - obnovím blog. Myslela jsem, že na to pak během dne zapomenu, ale nezapomněla. Sedím teď na posteli, na nohách hezky tepnoučký ponožky, venku můj britský nejbrhůd a už jsem dávno měla spát, ale jednoduše mi to nedalo. Většina z vás, co tohle čte nejspíše nemá páru, kdo jsem, co je tohle za blog, proč a další zbytečný otázky. Takže ahoj... (přesně takhle před skoro dvěma lety začínal můj úplně první článek, který už si hezky s těmi ostatními hoví ve smazaných) Jsem Meavinka, Mea, Meave, M, je to na tobě. Za necelých 14. dní mi bude 20 let a tenhle blog mám už skoro 2 roky. Od té doby se hodně stalo a rozhodně většina z toho dokonce i neměla zrovna negativní vliv na můj život. Upřímně nečekala jsem, že třeba oslavím dvacáté narozeniny poměrně šťastná. Upřímně myslela jsem si, že to do té doby už konečně natrvalo zabalím. Světe div se...