Meavinka

Co k tomu říct... Od poloviny února se věci mírně rozpadají. Byla narušena moje křehká rovnováha, neboť se poslední dobou poměrně dařilo a těšila jsem se snad že všeho. Nevadilo mi, že jsem přibrala, nevadilo mi nic, protože se všechno ostatní zdálo perfektní. Začalo to někdy kolem desátého, kdy jsem si začala všímat, jak se cosi změnilo a právě v tu dobu začala moje tolik nevítaná melancholická nálada. A právě tahle nálada začala pomalu odstrkávat všechny ostatní lidi pryč z mého života. Mám stádia života, kdy mám pocit, že za každou cenu musím utéct pryč, co nejdál, protože se to zdá jako jediné velmi rozumné řešení. Je to můj ochranný reflex, který přílišně nejde ovlivnit a jednoduše už jsem zvyklá, že si jednou za čas mám chuť sbalit kufry a vypadnout z toho života, který mám. Nechat tu všechny, které znám a být někde jinde někým úplně jiným. Vše se točí kolem touhy být jinou osobou, bohužel toho nikdy plně nedosáhnete, pokud vás bude obklopovat stále to samé prostředí, stejné osob...