Atestace života

Jedná se o dosti dlouhý výplach všeho, co jsem měla poslední dny na srdci. Poslední slova Danielovi, která jsem mu nikdy neřekla, přesto, věřím, že jsem měla. Kritika lidí kolem a dost dalších sraček, které jednoduše terorizují život.

Pokud máte deset minut volného času a chuť, nebráním vám rozkliknout celý článek. Však vypsat se někdy pomáhá, že? meh...

---

Jak by mi mohlo být lépe, když pro to nic nedělám. Jaksi jsem si uvědomila, že již v mém životě není místo pro lidi, kteří si ho nezaslouží... Bez těhle "Toxických lidí" bude život možná jednoduší. Sama nevím, jak tenhle krok ovlivní mou budoucnost, ale věřím, že je to dobré rozhodnutí.

Já a Daniel

Možná jsme pro sebe byli stvořeni, ale ani jeden z nás si toho pravděpodobně nevšiml včas. Teď je na nás moc pozdě a to už bohužel vím od našeho pomyslného konce. Jednoduše se naše cesty na chvíli spojily, ale teď se opět rozpojují a vzniká rozcestí. Každý míříme jinam a asi bychom si nic vyčítat neměli. Měla jsem to vědět už na začátku měsíce, ale teď s tím již nic nenadělám. Nejspíše jsem potřebovala čas na to, abych si uvědomila, že to opravdu nemá smysl. Je mi líto, že trvalo, než jsem si uvědomila, že rozbitá váza nikdy nebude tak krásná jako předtím. Může z toho být jen několik nádherných střepů.

Ano, opravdu jsem si uvědomila, že to není již láska, co mě s ním spojuje, nebyla to od doby, co jsme se rozešli. Plakala jsem pro minulost. Byla jen otázka času, než si to plně uvědomím.

Nejspíše potřebuje jinou holčinu, která ho bude dělat šťastným.

Mrzí mě, že jsem byla taková... Ano, byla jsem až moc tolerantní a věřila, že vše bude lepší. Nikdy už to nebylo tak dobré jako v létě. Naše šílená láska a zamilovanost jednoduše s létem opadla, přišel stres. Já byla připravena bojovat, ale on nebyl. Nemohu mu to vyčítat.

Když přecijen nedostanu to, co chci, bude to vždy alespoň zkušenost, kterou si z toho odnesu.

A já jich nabrala dost.

Vždy jsem chtěla psát a tenhle vztah je skvělou inspirací. Třeba se jednou přiměju k sepsání toho všeho.

Nezbývá mi tedy nic víc, než mu poděkovat za to, co jsem se naučila. Poučila jsem se bohužel z jedné šíleně hloupé chyby a z toho si odnáším jednu důležitou věc - nedůvěru.

Za poslední půl rok tolik lidí využívalo mé dobré povahy a dělalo si ze mě panenku. Nejsem ničí majetek... Nikdy nebudu. Jednoduše už nechci být tak přístupná všem, zjistila jsem, že v dnešní době existuje dost lidí, kteří toho jen využívají... A na tohle omluva není.

Takže děkuju za krásné vzpomínky, ale to je vše, za co asi tak nějak mohu děkovat, protože vše ostatní je jen to, co nikdy nikdo nechtěl, a přesto se s tím v životě musí potýkat.

Mam dost všech těch falešných lidí a jejich slibů.

"Jsem tu vždy pro tebe."

"Nikdy tě neopustím."

"My proti světu..."

Nic z toho nikdy nebyla pravda. Nic nevydrží věčně.

Mrzí mě, že již nemám nikoho, komu bych opravdu důvěřovala. Za poslední měsíce se mi znechutila každá kamarádka, kterou jsem měla. Jsem člověk, který je otevřený a upřímný, čímž mi tedy vadí, když někdo lže...

Proč v mém okolí není nikdo, kdo stále uznává správné charakterní hodnoty. Někdy si díky tomu přijdu až přestárle.

Přeju si začít znovu. Těším se, až konečně opustím Česko a dostanu se někam, kde si budu moct vybrat kým chci opravdu být.

Mrzí mě, že jsem to jen já proti světu.

Mea...