Neděle 22.1

Článek připraven a napsán včera

22.1.2017

Snídaně : -

Oběd : mistička rýže a falešných ptáčků

+ Activia bílá ta s 0% co má kolem 66 kcal

Večeře : camembert rozpečený se suchary a rajčaty

Tekutiny : Nevím, zda jsem vůbec něco krom jednoho hrnku čaje a skleničky sody měla...

Pohyb : ... Jako včera :D takový ten králičí víkend no...

... Jsem si řekla, že už to po tom kebabu v noci mohu prostě zabodnout, tak jsem si toho dala dneska víc než jím obvykle (velké prd). Řekla bych, že jsem asi poprvé v měsíci pokořila svůj limit 500 kcal. :D Ještě jsem měla tak čtyři cherry rajčátka a lžičku medu. Tím, že absolutně nejím sladké a vyhýbám se všemu s nadměrným množstvím cukru, už mi třeba i dnes ta lžička medu přišla naprosto extrémně sladká. Samozřejmě jsem po smočení jazyka vše raději spláchla. Fakt už ani med nechcu.

Cítím se hrozně přežraně, ale zítra je pondělí a to nic jíst nebudu jako obvykle.

A teď následuje opravdu dlouhý výklad mého debilního vztahu a mé 18+ krize...

(číst na vlastní nebezpečí...)

Celkem dost rychle a zběsile se blíží narozeniny D.

Tak jsem si odhodlaně řekla, že mu upeču dort. Mám už nějak velkého chlapa a včera si stěžoval že už jen deset let a pár dní a může slavit Kristova léta. Náhodou mu teď bude začátkem února krásných 22.

No a jelikož je to LordíkDaníkMedvídek (zlato, jestli tohle někdy budeš číst, nezab mě, kdo by ti pak vařil a uklízel?!) - jeho až zahambujicí nick na nejmenované... :D

Prostě má rád medvědy, sám jim závidí, jestli si někdy pořídí zvíře, bude to medvěd, no a já od něj dostala k Vánocům pyžamo s I love teddy bear :D takže no koment

Už mám dokonalou představu, jen jsem nikdy s marcipánem nedělala a vlastně to bude i můj první dort, takže ho splácnu s A., abych na to nebyla sama. Ale těším se.

Jinak normálně D. má asi pocit, že je Master chef... Nenechá mě vařit! Úplně zlej. Nejdřív si stěžoval, že mu nevařím a když už se tedy odhodlaně dobelham do kuchyně, vždy mě vlastnoručně odtáhne zase ven. Takže je to u nás opačné? Já jako budu vydělávat cash a on se bude starat doma? :D

Jako odrodit si taky může klidně sám.

Toužím po životě dospěláka

Jinak nedávno jsem tak nějak celkově o všem přemýšlela a myslela jsem nad tím znovu, když jsem četla komentáře.

Není to láska... Je to něco víc, co mi šeptá, ať s ním vydržím. Přemýšlela jsem nad tím, jak ráda bych s ním žila. Je to zvláštní představa, když už se nemilujeme jako předtím, přesto mám pocit, že stále vše platí, jen jsme se citově opět posunuli z "Blaznivě zamilované dvojky" do takové té "Ustálené, která zná detailně i prdel toho druhého". Ano, znám počet jeho pih na pozadí a podobné hovadiny. Naší brzdou a překážkou nejspíše byl ten ukvapený začátek. Ale zpět k pointě.

Nevím, je to taková ta snová představa a doufám, že se k tomu dopracujeme. Není to takové objektivní, kdy prostě přemýšlím, že se chci usadit s "někým". Dokážu si představit, jaké by to bylo, kdybych bydlela s ním. No rozhodně by neměl nikdy bordel doma :D.

Vždy když přijdu, mam naprosto chuť jít a nejdřív uklidit s tím, ať si jde za kamarády a vrátí se do jedenácti.

Předtím než jsem ho poznala jsem nad tim nepřemýšlela, můj vztah nikdy nebyl na takové úrovni. Asi je to tím, že je Daniel jednoduše starší a už žije sám a není to tedy můj spolužák, co bydlí s mámou.

Myslím si, že jsem připravena s někým žít. S někým jiným než je moje máma. Těším se na to, až to prostě bude MŮJ rozbordelařený obývák. MOJE pečené kuře během nedělní večeře. Měla jsem teď jaksi pocit, že je MŮJ mozek dospělejší a chce šlapat už na jiné životní vlně. Protože mě prostě školní život nebaví. Jelikož jsem velký milovník cash, práce mi vždy byla milejší.

Ještě štěstí, že už příští rok konečně maturuju.

Včera jsem nad tím přemýšlela a dodnes přemýšlím, jak mě předtím svému kamarádovi prezentoval. Co pro něj vůbec znamenám. Ano možná jsme hezčí pár a to slovo pár je nejspíše momentálně důležité, jelikož jsem vlastně žila s pocitem, že ani nevím, jestli vlastně tedy jako jsme spolu a nebo ne... Teď nad tím ostatně také přemýšlím.

Jaká je definice toho být PÁR?

(V druhém odstavci je kontent mého sexuálního života, jen pro ty, kteří se dostali čtením sem a třeba by pak litovali toho, co přečetli.)

Dvojice samička a samečka... Hezky... Ten slovník pěkně diskriminuje homosexuální páry.

A když už jsme u té homosexuální orientace...

Včera jsem se mu přiznala, že jsem BI. Tentokrát ne bipolární ale bisexuální. Tedy holku jsem nikdy neměla, ale zase jsem se nikdy netvářila znechuceně. Vlastně bych i klidně ráda kývla na sex s holkou a tím jsem se dopracovala k včerejšímu lehčímu žvatlání o trojce. Daniel patří k těm, kteří by samozřejmě s nadšením prosili, že chtějí, samozřejmě já jsem stejná jako on. Takže jsem to nedávno probírala s kamarádkou. Když spolu vydržíme do našeho výročí (jebu nové a držím se starého. 28. Července) asi nad tim začnu přemýšlet i reálně. Protože mě to láká více než trojka s muži.I když jsem včera říkala, že čím víc údu, tím lépe. (Nezírejte na můj věk! Pro zajímavost je D. můj první sexuální partner.) Jednoduše to chci zkusit všechno. Hotovo... :D

Otázkou samozřejmě zůstává debilní Ruské sádlo. To je tak geniální Alexis :D

Další je samozřejmě Jak to bude dál

Další je Co je teď

Další je Bude to někdy alespoň trochu bezproblémové?

Další je JAK MU KURVA POMOCT?!

Proč to vlastně pokračuje a co mě vede vpřed? (Možná vzad, záleží na úhlu pohledu.)

Daniel je kluk, kterého prostě sejmuly všechny možné problémy, které si vymyslíte, měl příšerně moc problémů kvůli prodeji ex auta, jeho táta... Nikdo neví, kdy jeho plicní záchvat bude poslední, práce... No a všechno si ke své debilitě neustále nechává pro sebe, tedy dlouho to v sobě držel, než se odhodlal. Potěšilo mě vědět, že jsem já ta, za kterou přijde. Vzpomínám teď na noc, kdy jsem ho k sobě tiskla a on mi rozklepaným hlasem poděkoval, že vůbec existuju... Protože to bylo poprvé, co mi někdo něco takového řekl. Nikdy mi nikdo nevyjádřil slovně, jak je rád, že vůbec dýchám. A díky tomu je on ten na koho nikdo nezapomenu. Protože jsem díky němu alespoň na chvíli věděla, že existují stále lidé, pro které jsem v konečném důsledku něčím. A pro tyhle chvíle to dělám, pro tu chvíli jsem na něj nezapomněla. Protože to ocení. Jako jediný ocenil to, jaká jsem hodná. Někdy si říkám, že jsem moc hodná, moc shovívavá, odpouštím a vidím ve všem to dobré přesto, že jsem člověk, který se jen tak tak drží psychicky. Ale ano, stojí to za to. Stojí za to být "milionová" osoba. Někdy se člověk spálí. Ale ano, nikdy bych nechtěla být tou špatnou.

Někdy mám pocit, že je to důvod, proč spolu stále jsme. Ja na něj mohu obden nadávat, jaký je to hajzl (protože já jsem jeho mrcha). Ale někdy mám pocit, že je to díky mé nezlomené povaze dobrosrdečné a vždy podporující, vždy přítomné... Každý v životě podle mého potřebuje někoho, kdo jej podrží a možná on tím není pro mě, ale přišla jsem na to, že mu vyčítám hlouposti, já nikoho nechci a nepotřebuju, doteď jsem to byla JÁ, kdo si pomohl. Jenže on není já a on se nemůže spolehnout na vlastní já. Proto má mě.

Kdyby se mě nekdo zeptal, proč jsem já zůstala s ním. Je to protože si nedokážu svou budoucnost představit jinak. Je to má potřeba. Jako hlad. Potřebuju být s ním, potřebuju jeho přítomnost, prostě je to potřeba. A zároveň jsem bohužel typ člověka, který chce z ostatních dělat lepší. Chci tu být pro něj, jelikož vím, že jsem momentálně to nejlepší, co mu svět nabízí... Tohle může znít absolutně sobecky, možná hloupě a možná to nedává absolutně smysl. Ale je to My proti světu. My jako pár. My jako nepár. Absolutně nepochopitelný vesmír Hajzla a jeho mrchy. Ach ano na závěr zároveň podotknu, že nikdy ve vztahu není možné, aby oba milovali stejně, každý jsme jiný a každý potřebuje jiné množství lásky. Každý může poskytnout jiné množství lásky. Například já bez ní žít dokážu, ale nedokážu žít bez toho, aniž bych já sama milovala. Přijde mi to nemožné. Nechápu proč tomu tak je, tak hluboko jsem nedošla. Přemýšlet o tomhle všem je těžké, když vám do toho zasahují psychologické definice starých a dost možná už mrtvých osobností. Je snad bláznovství prohlásit, že jsem v něm našla zbytek duše? Mé vlastní?

So, I'm leaving, are you coming with me?

Napsala bych toho víc, ale tady tenhle mozkový výplach jednoduše utnu. Stejně jsou to nesmyslné bláboly hloupé holky, která je až moc naivní, aby si připustila pravdu...

Mimochodem...

Koukala jsem, že ne každé se jaksi tenhle týden dařilo pohádkově. Ani já nejsem pozadu a trochu jsem to zkazila právě tímhle jídelníčkem. Jen jsem někde neměla sílu komentovat, ale všechny nové příspěvky jsem četla!

Ale hlavu vzhůru, holky! Jsme jen lidé. Zítra začíná další týden. Tak přeji krásný další start :)

Mea ♥