Rychlokurz lhaní 12.1.2017

12.1.2017

Snídaně :
Oběd :
Večeře :
Tekutiny : čaj, čaj, čaj ...
Pohyb... Jsem líně prase, unavená a neukecám se dnes už nejlspíše do ničeho... :D

To je zase den...

Ano, asi jsem ten nejlepší člověk, kerého by jste si mohli vybrat jako učitele lhaní.
Jsem v pořádku, nic mě netrápí a rozhodně nejsem se svým životem nespokojená. A naprosto určitě jsem jedla!
Musím lhát doma, musím lhát ve škole, lžu kamarádkám a dokonce lžu E.
Jsem příšerná lhářka a už nevím, jak se ze lží dostat.

Bývalka E. se včera zase probrala, tak začala roznášet pomluvy, že s E. zase chodí. Mě to přišla říct kamarádka, která s nimi dělá v práci a já nemohla dělat, že tomu nevěřím. Ano, tohle je asi po devadesáté, stále se řeší to samé a stále si nemyslím, že je to pravda. Nebyla to pravda jednou, nebude to pravda ani po druhé, když vím, jaký odpor k ní vždy choval. A ne, něco takového by se nehrát nedalo. Navíc na to oba nemají ani mozek. :D No jednuduše jsem ale musela vymyslet to, jak vlastně všechny uspokojím. Před zraky mé kamarádky jsem ho tedy poslala do háje po druhé. Znám ho, napíše druhý den a promluvíme si o tom. Známe se navzájem až moc dobře, čímž se mi vše trochu zjednodušuje. Jednoduše si teď všichni myslí, že ho nenávidím a přitom zrovna dnes budu muset lhát znovu, že jdu ke kamaráce, abych se s ním mohla v autě pod barákem koukat na film, když se jiným způsobem teď díky ostatním a hlavně díky jeho Blondýnce, která kazí život snad všm, vídat.
No nevěřím projistotu nikomu. Všechno mě štve a připadám si teď jako svoje vlastní nejlepší kamarádka. Však kdo mi ještě zůstal?

No dobrá zpráva je, že se konečně v únoru vrátím k jezdectví. Děsně jsem kvůli tomu chtěla zhubnout, protože prostě něco jako jezdectví na úrovni, kterou jsem provozovala, prostě není pro velrybky. No skončila jsem na mém závodišti a rozhodla se odejít do menší stáje, kterou vlastní jeden z bývalých top jezdců. Jelikož jsem licencovaná a v oboru mám již něco za sebou, již jsme se domluvili, že by mě rád do pár let protlačil na mistrák. To byl vždy můj sen, ale nikdy jsem se bohužel neklasifikovala do juniorů. No alespoň konečně budu mít opět nějakou volnočasovou aktivitu, které se budu s nadšením věnovat.

Zároveň tu padla otázka, proč vlastně podporuji anorexii a zároveň jsem proti všemu ostatnímu. Osobně proti tomu jsem, ale ostatní si mohou dělat to své. Je na každém, jak se rozhodne zničit a NE, já si anorexii nevybrala jako potrestání sama sebe. Ano, sice se nemám ráda tak, jak by se člověk měl rád, ale rozhodně se hladem netrestám. Jsem jako většina holek, která jednoduše tímto způsobem chce snížit svou váhu na tu vysněnou. Ano, chci zhubnout, abych se ve vlastní kůži cítila příjemně a mohla zapomenout na myšlenky, zda jsem na něco moc tlustá, či snad v něčem vypadám tlustá. Mimochodem jeden z důvodů, proč jsem nikdy nechtěla na kamarádky maturák je moje představa sebe v šatech. Mám příšerně křivkovou postavu a v šatech se necítím dobře, proto se většinou vyhýbám společenských akcích. A to je důvod, proč doma nemám ani jedny šaty. Šaty mi tedy měla půjčovat jedna moje jiná kamarádka, ale ta má zase o deset kilo méně a sice mi šaty byly, ale necítila jsem se v nich tak, jak by se holka v šatech cítit měla.

Jinak jsem dnes šla domů ze školy dříve, zvracela jsem pravděpodobně včerejší oběd, takže teď už ve svém tělě mám nejspíše absolutní minimum toho, z čeho bych měla čerpat. Nemám hlad a jaksi se necítím na to, abych se najedla. Sice jsem si pohrávala s myšlenkou, že si namažu lámankový chleba, ale zase jsem si to při pohledu na ten šáček s chlebem rozmyslela. Třeba bych zase zvracela a já zvracet nechci. Takže jsem vlastně měla poslední jídlo včera odpoledne, které jsem tedy stejně vyzvracela dneska ráno. Asi bych měla mít hlad, ale naštěstí mě žene chuť tu blbku bejvalou E. požádně rozřezat. Nejraději bych jí nakrájela na malé kousky a odeslala je její rodině do Ruska zpět. :) Škoda, že můžu zůstat maximálně u borbidních představ...

Měla bych se asi jít namalovat a něco se sebou udělat. vypadám příšerně. Ale tak je to E. a ten mě viděl tolikrát příšerně, že už je to asi jedno. No přesto je nový rok a já si řekla, že budu okouzlující za každou cenu a teď když postrádám i ten náznak druhé bradičky, už se zase tolik za svou obličej nestydím.

Zajímá mě zároveň, jak to tedy do pololetí stihnu se známkováním, vím, že budu několikrát neklasifikována, což bych si s tím tedy teoreticky neměla lámat, hlavu, ale stejně mě to trápí, vždyť jsem vždy byla celkem svědomitá studentka... :/
No druhé pololetí snad bude lepší...

Díky berušky jako vždy :)

Mea



Ach ano, tahle holka není moje oblíbené thinspo, tohle jsem já a jen já :D (Shame shame...) Ale jo, ta černá mi šluší :DD

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

31.3.2017

Snídaně: Müsli s mlékem Svačina: jeden toastovy chleba s plátkem sýra Oběd: kuřecí vývar s drobením Večeře: ? Asi si udělám vanilkový pudink Pohyb: trochu toho ježdění na koni Tekutiny: voda a trochu šťávy Včera jsem nic nenapsala. Přijela jsem úplně mrtvá od zubaře a ani už nešla do školy, přestože jsem měla odpolední vyučování. Nevyhnula jsem se obědu u čongů a musím říct, že jsem se poměrně spokojeně ládovala rýžovýma nudlema se zeleninou a byla spokojená, pořádně jsem se nadlábla a jíst už jsem nepřestala :D Ale že bych se zase nějak přežrala, to by se nedalo říct. Taky jsem měla malou točenou vanilkovou zmrzku. Vůbec už nevím, kdy jsem jedla zmrzlinu naposledy, ale řekla bych, že to bylo v létě. Dnešní den byl... co na to říct. Prostě ráno absolutně nestíhám, musela jsem si ještě vytisknout tahák na chemii, protože jsem se to prostě nebyla schopna naučit, ale tak pohoda, ono to nikdy s naší účou není nemožné opsat. Dala jsem to snad za jedna. Celkově to dneska ve škole bylo d...
Další informace

My 101 in 1001

Obrázek
Při návštěvě Chrissie jsem narazila na 101 věcí za 1001 dní. Já to vlastně takový menší bucket list jen s časovým omezením. Rozhodla jsem se tedy přidat a také přispět svým listem 101 things in 1001 days. Měla bych všeho dosáhnout mimochodem 16. prosince 2019. 1) Zhubnout pod 55 a zde zůstat 2) Stát se ohebnější a naučit se provaz 3) Odcvičit 30 days shred s Jill 4) Vyrazit do zahraničí autobusem (Student je pohodlný! Klidně bych tam i bydlela :D) 5) Udělat si řidičák 6) Nechat se tetovat 7) Dostat se do USA 8) ••• Navštívit Aljašku 9) ••• Půjčit si Cabrio a projet se po Wilshire Boulevard 10) Dostat se na koncert Lany del Rey 11) Být spokojená se svými vlasy 12) Zvládnout Emirates recruitment day a stát se letuškou 13) Odmaturovat! :D 14) Udělat si Starwars maratón 15) 16) 17) 18) 19) Jet na Erasmus. 20) Objevit 5 nových kaváren 21) Zajít na haldu Emu 22) Zajít do ZOO 23) Zajít do Dinoparku 24) Jít s přítelem na boží oběd/večeři do burger baru a UŽÍT SI TO 25) Jít sama na fancy snída...
Další informace

Je tohle velká chyba?

"Bude to nejlepší půl rok tvého života!" bylo mi tvrzeno několikrát než jsem se opravdu odhodlala odeslat přihlášku. A ani v tu chvíli jsem nelitovala snad vůbec ničeho. Ostatně všechno vypadalo růžově, po netu nekolovaly příšerný story, nebyl nikdo, kdo by mi to zkoušel vymluvit. Tedy pokud vynechám lidi, kteří mi podobnné věci vymlouvají neustále. Náhodou jsem byla hodně natěšená pokračovat každým krokem vstřic. Ani jsem nevěděla, proč to vlastně dělám, ale je to tak často. Během jistého období jednoduše mám potřebu obrátit život vzhůru nohama. Samozřejmě netvrdím, že je to ve většině případech dobrý nápad. Ale tohle píšu, aby byla jaksi jasné, že jsem zrovna nebyla upřímně nikdy odvařená z čínské kultury a jediné, co jsem dokázala ocenit jsou čínské nudle z bistra v centru mého města a všechno oblečení vyrobeno dětmi v Číně. Čína jako taková mě nijak extrémně nezajímala. Jako na druhou stranu nemějte mě za kulturního ignoranta, který neví nic. To zase tvrdit nemohu, no jed...
Další informace