Výplach mého deníku

Mám pocit, že každý den je těžší a těžší. Konečně mě dnes již skoro přešla svalovka, která mě dost zabíjela poslední dny. Přesto jsem se šklebila s každým dalším dřepem. Jsem na sebe hrdá, konečně jsem se nevzdala challenge a stále plním. Jindy mě to jaksi přestalo bavit hned po prvních dnech. Teď to tak nějak beru jako nutnost, je jedno, že jsem nehorázně unavená, ale jednoduše musím cvičit.

Dnes se mě jedna má spolužačka zeptala, zda jsem nezhubla. Někdy člověk ani neví, jak taková věta může podpořit a motivovat. Hlavně mi to doopravdy poprvé vykouzlilo úsměv na tváři. Doteď jsem byla od poloviny prosince jen prázdná a v depresi ze všeho, co se za ty dny dělo. Byla jsem jednoduše Queen of Blue (blue je používáno v angličtině jako vyjádření slova smutek, zármutek, úzkost, deprese a podobná označení špatného a smutného).

Už jsem se částečně dokázala od rozchodu posunout dál, ale stále je to první, na co myslím při probuzení a poslední, na koho myslím během usínání. Jakožto zvláštně loajální člověk si říkám, že je snad úplně nelogické přestat někoho milovat, ale záleží na člověku. Teď bych nejraději použila označení toxických lidí. Ano, zdál se jako anděl, byl milý, hodný, měli jsme vztah, který se dal přirovnat k dokonalému, s pár zádrhely, ale přesto jsem chodila s někým, kdo je lhář, manipulátor a ano, pravděpodobně mě dost dlouho podváděl s bývalou. Přitom řekněme si na rovinu, i když se nesnáším, tahle mi nesahala ani po kotníky. Je podivně ošklivá, tlustší než já, hloupá, ale přesto má to, co já ne. Dokonale se k sobě hodí. Ona je totiž asi stejně ubohá jako on. Ale tak víte co, blbý a ještě blbější se vždy nakonec najdou a asi možná budou spolu šťastnější. Na mě tam venku čeká někdo, pro koho budu já to, co on bude pro mě.

Ale to se dostávám zpět k vině. Přesto, že jsem vlastně poměrně nevinná, mám pocit, jako by to snad vše byla má vina. Nebyla jsem dostatečně hezká, hubená, zamilovaná, starostlivá? Co mají "jeho" představy proti mé osobě. Co mi chybí k tomu, aby si kdokoliv přál strávit se mnou věčnost?

Seru na tyhle lidi. Chci být sama sobě dost dobrou na to, abych mohla své sebevědomí přestat hrát. Chci se mít ráda, chci se sebou být spokojená tak, abych v životě nemusela být závislá na lásce ostatních. Chci být tak šťastná, abych mohla říkat ne, chci být tak krásná, abych mohl říct ne, chci být chytřejší a uvědomělá, abych mohla svá ne promyslet. Chci být trochu dokonalejší. Vyrovnat se svým kamarádkám, které takové jsou a nikdy nemusely řešit, jaké to vlastně je, když člověk není třeba zas tak oblíbený v partě nebo u kluků.

Ze všech svých nedostatků jsem se rozhodla dostat až bolestivým způsobem. Však já miluju těstoviny, ráda si dám sushi a někdy i pár kousků čokolády. Najednou je tohle sprosté slovo, nemůžu vidět nic, co má na 100 gramů přes hloupých 300 kJ, protože už si to jednoduše nemohu dovolit, jelikož se jedná skoro o 1/6 mého denního příjmu, což je stejně pro mě moc. 2000 je prostě velké číslo. ¼ toho co bych správně dle doktorů měla jíst, ale mě se stále tíží pocit, že je to číslo už velké.

Asi bych byla dávno mrtvá, kdyby mě mamka nekontrolovala.Kdyby tu nebyla, pravděpodobně byhc několik dní nejedla, dokud bych nezkolabovala. Ach jo, dělá mi obědy, večeře, připravuje snídaně a je těžké se tomu vyhýbat. Pak jdu s příšerným pocitem spát a druhý den se vztekám, že je má váha stejná jako včera, že nejsem ani o gram lehčí a vždy to dávám za vinu jídlu, které se do mě dostane. Většinou se naštěstí jedná o jedno jídlo denně, které nepřesahuje můj limit.

Mohla bych se tu vztekat dlouho, ale k čemu to je?

≈ M

Má oblíbená thinspo fotka