Proč si nemohu pomoct

My ghost
Where'd you go?
I can't find you in the body sleeping next to me
My ghost
Where'd you go?
What happened to the soul that you used to be?

---

Chybí mi, jako slunce postrádá hvězdy na ranní obloze. Příjde mi, že jsem jsem ztratila kus sebe a mohu si za to sama.

Je to těžké.

Snažím se jít dál, nechat ho být. Nikdy nebyl ten, který mi za to stál. Tedy tohle alespoň řikají ostatní. Moje "srdce" si ho vybralo. Přes všechno bych dala cokoliv za něj. A ano, tohle vše je jeho vina. Je to ten nejúžasnější a zároveň nejhorší člověk, kterého jsem kdy poznala. Bez něj bych možná dnes už nebyla. No po něm už tu být nechci.

Díky němu mám PPP a deprese objemu celého vesmíru. Díky němu mám pocit, že už život za nic nestojí, Že nejsem člověk hoden ničeho. Pokud jsem jemu nebyla dost dobrá, komu kdy budu. Všichni jsou lepší než on, mají nejspíše vyšší nároky... Tohle přesně jsem si říkala. Jenže je to naopak. On nebyl nikdy hoden mě.

No stále mě píchá v hrudníku, když na něj pomyslím.

Něco málo o úterý a středě a tomu, jak jsem ze všeho konečně procitla.

Na úterý jsme byli pevně domluvení. On ale raději strávil večer s kolegyněmi včetně jedné, která do něj delší dobu dělá, ještě jí to baví a on je na ní jak štěně. I když jsou jen "kamarádi". Středa byla o tom, jak vynaloží s tím, jak moc se na něj zlobím a zda mě nechá jít.

No a čtvrtek ráno jsem odcházela po jednom polibku. Doufám, že to byl náš poslední. Ztratila se mezi námi komunikace. Místo našeho "Dobrého rána", které padlo pokaždé, co budík zazvonil, bylo ticho. Zmizel vzápětí věnovat se přípravě do práce. Jaksi jsem měla pocit, že bude lepší, když zmizím. Už jsem byla na odchodu, když mě chytil a zeptal se, proč odcházím tak brzo. Odpověděla jsem, že musím do školy a po onom malém polibku mizela z toho prokletého místa plného krásných a zároveň příšerných vzpomínek.

Bylo to o tom ránu. Bylo to vše o tom, jak se z nás vše mě tak důležitého vytratilo. Jako bychom se pomalu ani neznali.

Ve finále jsem věděla od začátku, o čem měl tenhle náš "postvztah" být. Ale já nehodlám přijmout to, že bez lásky něco takového může fungovat. Nejsem pro nikoho kurva na sex. Raději se přidám k jeptiškám. Jen mě mrzí, že nikdy nebudu vědět, jak moc mu na mě ve finále záleželo. Díky tomu to ponechám na té nejnižší možnosti a mávnu nad tím rukou. Ublížil mi nehorázně. Nechal mě v přesvědčení, že láska neexistuje a pokud ano, je to jen dočasná chvilka radosti, která ve finále ubližuje nejvíce.

Šťastné konce neexitují. Jsou jen nádherné počátky, příjemný průběh... Nic víc.

Bohužel mi chybí. Mám pocit, že je každý den bez něj jen další noční můrou, doufám, že se jednou proberu zpět v jeho náručí s tím, že se mi něco zlého zdálo.

Proč je tak težké opustit tak špatného člověka?

Mělo by to přeci být jednoduché.