12.3.2017

Šíleně jsem včera a dneska jedla. Dnes jsem to dovršila polovinou 40cm pizzy. Asi chcípnu, jen nevím jestli pocitem viny nebo tím, jak moc jsem se přejedla. Raději sem zbytek ani psát nebudu...) No alespoň mám motivaci do nového týdne. Zítra opět o vodě a stejně tak i další následující dny, dokud to nebude opravdu akutní. Jsem sama sobě obří zklamání.
Zítra nejspíše uvidím na váze opět 69... A přitom jsem se blížila k 66. Jenže vím, že je to váha vyhladovělá. Resp. Při váze 67,4 kg jsem už neměla v těle skoro nic, všechno bylo pryč a já jela z posledního.
Už od šesté hodiny mi v Hangouts visí zpráva od Daniela. Je to nějaká hrozná kravina. A jelikož se mi nezobrazuje předchozí, aniž bych to rozklikla, nevím, o čem to je. Jen jednoduše nechci. Nechci to číst s pocitem, že jsem klesla na jednu z jeho kamarádek. Raději chcípnu dlouhou a bolestivou smrtí, než být jeho kamarádka. Jak jsem řekla... Všechno nebo nic.
Je mi líto, že jsem to nezachránila. Přijde mi, že moje psychologie ztroskotala. Jelikož každý můj krok byl sice se zlomeným srdcem, ale zapečetěn podlým geniálním jednáním manipulace. Možná je brzo se vzdávat, ale já už nemám sílu na to, abych bojovala za něco, co je dávno minulostí. Přesto jednou... Až jej uvidím s jinou... Myslím, že mě to dokonale složí. A to myslím doslova. Bohužel si nic takového nedovedu představit a když se snažím, je to jako kdybych se řezala. Proto jsem stále ještě nesáhla po břitvě.
Sama moc dobře vím, co by dokonale mohlo pomoct mému stavu bezmoce, ale je nelidské někoho nutit milovat a proto raději zůstanu tam, kde jsem... Daleko od něj...

Bolí to... Bolí to všechno... Těším se na konec...

Mea

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

31.3.2017

My 101 in 1001

Je tohle velká chyba?