Looking back to my past...

Haven't you forgot about me?

---

Bylo to v sobotu odpoledne, co jsem intenzivně přemýšlela nad vším, co se událo od začátku nového roku. 3 měsíce a 20 dní... Tedy odhadem... Nevím, kdy tohle uveřejnim.

• Nepřenesla jsem se čtyři měsíce přes rozchod.

Stáleje to jako včera, kdy se to stalo a stále doufám, že už se proberu. Stále je to realita, od které jako bych nemohla utéct. Nevídáme se, už spolu ani moc nekomunikujeme a vlastně svým způsobem chci utéct a pokoušela jsem se o to, ale nikdy to nedopadlo definitivně. Nikdy jsem s ním neztratila ten minimální kontakt, který by bylo nejlepší eliminovat. Už mu pouze odepisuju, když si všimnu, že napsal, přesto je mi těžko pokaždé, když si na něj vzpomenu. Je to hluboko v hlavě jako neprolomitelný kód. Ale cítím, že se mi dostává lepšího. Pomalu... Ale stále vím, že když si za deset let vzpomenu, budu přemýšlet nad tím, jak smutné to bylo. Protože moje hlava se nemýlí...

• Od ledna jsem zhubla jen hloupých a zanedbatelných 5 kg.

Přijdu si v tomhle jako nehorázné zklamání. Prvního ledna jsem měla něco málo přes 75 kg a teď v březnu 69,5 kg. Je příšerné.

• Stále mám na hlavě tu odpornou černou barvu... (Miluju ji, ale teď není vhodná...)

Černá barva vlasů je pro mě jakási symbolika. Pokaždé, když je mi nejhůř, barvím se na černo. Jenže teď, když chci, aby s vyhlídkou lepších dnů přišla jiná barva, nejde to. Jak se teď, mám pak z něčeho dostat, když mám stále smuteční tělo.

• Stále mám větší problémy s rodinou.

• Nenašla jsem si za 4 měsíce práci.

Hledám denně a snažím se, jenže v notoricky známém Ústeckém kraji je to fakt úplně idiotské. Snad už to vyjde konečně teď ve čtvrtek, kdy mám další pohovor. Už jsem fest bez peněz.. potřebuju cash a to celkem akutně.

• Stále jsem se nezlepšila ve škole.
• Nejsem lepším člověkem.
• Mé psychotické problémy se zhoršují.

Bylo mi řečeno, že se mi stav rapidně za poslední měsíc zhoršil a je to teď spíše způsobeno posttraumaticky. Jednoduše je to dohra. Znepokojuje mě ale spíše rozdělení dnů. Předtím jsem měla průměrně špatné dny každý den, cítila jsem se nijak a spíše negativně, ale teď je to buď průměr nebo den agonický, kdy mám až závažné záchvaty naprosté bezmoci, ty mi dělají starosti.

• Ztratila jsem přátele.

A nejvíc mě bolí ztráta kamarádky, která mě postupem času vyměnila za jinou. Nazvala mě sobeckou mrchou, která je šílená slepice a pak řekla, jestli ale chci být s ní kamarádka, dá se jako na tom pracovat. No pokud na mě tento názor měla dlouhodobě, nechci se obtěžovat. Vlastně mi ani nějak nechybí, jen to byla jediná osoba ve škole, se kterou jsem sdílela i kus osobního života... To mi nikdo nevrátí...

• Ztratila jsem postupně chuť do života.

...

Tohle výčet těch nejdůležitějších problémů, které jsem se snažila během těch 4 měsíců omezit či naprosto vymazat, no očividně se to nedá. Stále je to jeden krok vpřed a druhý vzad. Vlastně jsem se vůbec nepohla vpřed. Tohle je depresivní.

Zkouším se vracet k věcem, které jsem předtím milovala, ale zjišťuju, že mě už teď neberou. Tedy spíše už si je nedokážu užít tak, jako jsem si je užívala předtím.

Depresivní...

Anyway...

Dnes jsem byla opět doma... Zvracela jsem a celý den byl takový nic moc. Hledala jsem brigádu a hádala se s třídou ohledně plesu. Vypadá to, že budeme mít tématicky hippies, proti čemuž jsem zásadně proti. Jelikož celé to kolem hippie nesnáším a prostě úplně tenhle styl života a vše s tím spojené nesnáším. A říkejte mi konzervativní... Ale je to trapné a nevkusné téma, které je mimochodem časté. Alespoň mám výmluvu mít"Já jsem tlustá a dokud nebudu hubená odmítám mít ples" na "Nejdu tam, protože odmítám platit něco tak hloupého..."

Osobní názor...

Jsem neustále v ponuré a pesimistické náladě.

Hubnout se nedaří, ale alespoň stojím na jedné váze, když už.. no stejně je to příšerné.

Mea...

Jinak všechny vás snad během dneška a zítřka oběhnu :) moc se těším na vaše pozitivnější dny ♥