Vono už je jako jaro?! Sakra...

Zdravím vás moje holky,
Trochu se zpožděním se vám ozývám zpod peřin a teplíčka pokojíčku. Topení tu jede na max... :D



Dneska je úterý a venku je snad stejně jako včera. Tenhle týden opět smrdim doma. Rýma a nachlazení se přehouplo na zákeřný kašel a zahleněný krk. Tak jsem po víkendu tedy zase doma, ještě asi zítra zůstanu a půjdu až ve čtvrtek.
Teď jsem se odpoledne jen tak ze zvědavosti vážila. Nějak jsem se poslední dobou nehlídala a třeba včera na jídelníčku byl i kousek dortu a dnes celé Kaštany (čokoláda). A přesto mam teď odpoledne 69,5 kg. Přitom poslední dny se mi váha odhadem pohupovala kolem 70-71 kg. Ale je to pozitivní.
Jinak se mi ozvali z SA a domluvila jsem se s tou paní na prázdninové práci jako stevardka. :)
Tím pádem to vypadá, že budu mít prázdniny rozdělené mezi práci a koně. Tak mi to i bude vyhovovat.

Z březnových cílů se mi sice podařilo splnit jen jeden, ale vím, že jsem splnila ten nejdůležitější. Jsem šťastnější.
Troufám si říct, že jsem Daniela hodila za hlavu, možná někdy bloudím myšlenkami kam nemám, ale vím, že to takhle má být. Rozhodla jsem se teď dlouhodobě vztahy rozhodně nevyhledávat. Nevzdávam se toho, že se jednou najde někdo, kdo za to bude stát, ale tuším, že bude ještě nějakou dobu trvat, než budu schopna novému vztahu čelit. Protože mě osobně vždy nepříjemné zkušenosti poměrně hodně poznamenají. A ano, při psaní těchto řádků je mi stále těžko a slzy mi tečou po tvářích, ale rozhodla jsem se, jak nejlépe to šlo.
Ve středu jsme si toho napsali málo, ale každá zpráva mi říkala, že už chci, aby to skončilo.
Chtěl najít kompromis, nechtěl mě úplně ztratit, ale já nechtěla nic jiného, než jej vymazat z paměti... Přesto jsem mu poslední zprávou zanechala plavou naději, bez ní by to totiž nenechal být.

"Nech mě teď nějaký čas být, chci aby mi bylo lépe."

Zpráva řekla vše, co měla. Tohle je kompromis. On bude čekat, až sr jednou ozvu, ale já neřekla, kolik času potřebuji... a zde je odpověď jednoduchá. Potřebuji VŠECHEN.

But as I once said: "I'll miss you forever like the sun miss the stars in the morning sky..."

Měl pravdu, zažili jsme spolu až moc krásného a na to nikdy nezapomenu, ale právě stesk po nich je ohniskem bolesti...


Anyway... Je mi opravdu lépe po psychické stránce. Bohužel se mi dlouhodobá deprese začala podepisovat na fyzické. Mám šíleně oslabené tělo (to jest není stravováním), častěji ze stresu zvracím, mám úzkosti, píchání u srdce, špatně se mi dýchá. Musím denně brát hodně vitamínů, ale to mi nevadí. Příští týden snad začnu praktikovat opět vycházky. Mám je ráda.

Jistě se ozvu zítra s malým psaním a nějakým hezkým thinspem. :)


Mea ♥

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

31.3.2017

My 101 in 1001

Je tohle velká chyba?