Prázdniny 2017

Yep, je 4.9 a tohle je dost pozdě, co píšu, ale dost jsem se potýkala s nedostatkem času atd, zároveň se vyskytly jisté problémy. ED, Ana, deprese, všechno to šlo sem tam absolutně stranou. Nebyly to ty nejlepší prázdniny, ale rozhodně jich nelituji. A neváhala bych, abych to samé mohla zažít ještě jednou, i když byly dny, kdy jsem na netu hledala návod, jak uvázat smyčku...

(Pro info o ED přejít na odstavec: úplně bych zapomněla...)

Někde v komentářích jsem to zmiňovala, že jsem začala hned začátkem měsíce červenec dělat v Amazonu (tradá PRG 1 for being specific). No nenáviděla jsem to. Pamatuju konec července, kdy jsem zoufale počítala směny, které mi ještě zbývají a je to jako včera, kdy jsem si že zoufalosti opakovala, že ještě 15 dní v práci a konec. Měla jsem včera skončit. A já to ještě stále neudělala. Ale nebudu asi předbíhat. Práce jako každá jiná, byla jsem zděšená, co jsem si přečetla přiznání na Facebooku. Mohu vám s klidem říct, že nebýt mé maturity, zůstanu tam. Přes všechny ty dny, kdy jsem byla unavená, demotivovaná, osamělá, smutná, naštvaná, dnes bych neměnila. Všechno zlé je k něčemu dobré. Teď v polovině měsíce mě přehodili na jinou pozici. (Opět pro ty, co dělají v AMZ, přišoupli mě na vykládku mezi chlapy.) Jak byla Verobika najednou happy. Začala jsem se do práce těšit. Jako jediná baba, mladá, poměrně hezká, prostořeká, srandovní, prostě jsem se tam chytla hned a do kolektivu zapadla. Nevím o tom, že bych snad v životě byla adorovaná klukama/chlapama víc než teď.

Bejb. Seznámila jsem se. Seznámila jsem se s někým pro mě velmi výjimečným, protože to utvrdilo mou vztahovou realitu. Začala jsem si s někým, kdo je o skoro dvě dekády starší než já. V životě jsem nad tím přemýšlela již dávno. Nikdy mě kluci mého věku nepřitahovali. No nebyla jsem moc ani do těch, co měli o pět, sedm let víc.
Začalo to absolutně nevinně. První dny jsem se bavila se všemi. Znáte to, v Amazonu jsem se zase samozřejmě chytila kuřáckého života, když má abstinence držela na vlasku. Scházeli jsme se takhle s těmi samými lidmi každou prestavku. Bylo to tak pár dní, když jsem si všimla, že nevědomky totálně ale bez tušení se k sobě fyzicky máme. Víte běžně si lidi sedají vedle sebe tak, aby je dělila nějaká vzdálenost a nikdo nikomu nenarušoval osobní prostor. Veronika si prosím sedne vedle, jakože hned vedle. *Hekticky ukazuje, kolik by měla být společenská mezera a tak dále, teď vzdálenost počítá i s integrály a tak*
Začali jsme se víc bavit, rozumíme si, neřekla bych, že nás ovlivňuje věková díra. Doprovázeli jsme se. Bylo to nenápadné a naše gesta nepotřebovala slova navíc, abychom se dostali až tam, kde jsme. A trvalo to fakt krátce. Nechápu, jak jsem to nemohla nevidět. Teď mrkám, jaktože se líbáme na rozloučenou, když jsme se ani "včera" neznali. A přesto to vypadá tak normálně. (Když pomineme to, jak se lidi tváří, ale hej, vím, do čeho jsem se to pustila a něco jako veřejné mínění mi nevadí.)
Ještě dneska nemohu popsat to, jak se cítím. Já ani nevim, jak se cítit. Mám to brát vážně/nemám. Co když to vezmu vážně? Následky, ústupky... Už jsem zvážila vše. Jsou dvě možnosti. Můžeme si zítra dát sbohem, už se v životě nevidět, měla bych pocit, že jsem si to vymyslela. Nebo je tohle zajímavější příběh...
Nevím ani, jestli se tomu říká zamilovanost. Nejsem asi zamilovaná. Cítím určitou míru náklonnosti, souhry, loajality. Připadám si, jako bychom byli bílí koně mezi černými. Jo, tak to vlastně vidí všichni. Teď už to není jako předtím, sice stále sedíme s partou u naseho stolu, ale jeden při druhém a ani na krok nikam bez druhého. Připadám si, jako by to už ani nebylo nic divného. Můj mozek to vnímá nejspíše jako závazek, jsme jako manželé. Bez slov si bereme věci toho druhého, doplňujeme se. Kafe není moje kafe. Je to naše kafe. Naše cigarety, náš oběd, přijdu si zvláštně, protože jsem nic takového nezažila. Nic tak nevyřčeného. Slova by byla nejspíše škoda.
...
Jsem zamilovaná.
...
Je tohle láska? Protože v tom případě jsem pokaždé lhala. Všem svým předělaným ex jsem vlastně lhala.
...
Anyway, má to i své zápory. A teď opět opomenu věk, který tam prostě nehraje v mém životě roli.
Nevím, na čem jsem. Už jsem to zmínila nahoře. Nevím, zda je to vážné, jak vážné, dokázal by to být vztah, který by se dal zvládnout? Protože jeho shift pattern je zabijácký, do toho moje maturita. Na druhou stranu je tu výhoda toho, že se bez vztahu obešel doteď. Navíc už by asi mou přítomnost nevyžadoval denně.
Je to sexuální přitažlivost doprovázená vším ostatním nebo souhra? Samozřejmě si neodpustíme ani doteky v práci. Jsme v tom jak malé děti. Asi bych začala ječet, kdyby na mě sahal někdo jiný. Ale takhle ne. Tohle mě baví. Já zase kromě toho tahám jednu narážku za druhou. Oplácím úsměvy... Tohle je jako královské námluvy pávů.
...
(NA ODLEHČENÍ SITUACE)
Už jsem zmínila jeho luxusní zadek? :D
- Ní vážně, dneska se přede mnou poprvé převlékal a já dělala, že absolutně nezájem, ale hej, musela jsem přeci v odlesku telefonu prohlížet to, že vypadá fakt dobře.
- řekla jsem vám taky, že pochází z Ukrajiny? (For people from PRG 1, oh plz neříkejte nic, zná ho dost lidí.)

...
Úplně bych zapomněla... Stále mám ED. Tradá. Možná někdo sleduje můj instagram. (TEN NEOSOBNÍ!) Mám dny, kdy nic nejím. Mám dny, kdy zvracim. Mám dny, kdy jím a moje váha tak nějak skáče. Jsem teď právě na čísle 73,5kg. Jop, přibrala jsem, ale od minulého příspěvku je to méně. ♥
...
Do školy se chystám ve čtvrtek. Dnes a zítra ještě mažu do práce, vyřešit mé vztahové morální dilema a uvidíme, s jakou náladovkou napíšu příští příspěvek. Buďto budu šťastná nebo zklamaná. Upřímně by mě totiž mrzelo, že by z toho nebylo víc, protože se teď cítím tak dobře.

Mea ♥