Nobody does it like you do

Poslední dny jsou jeden velký umíráček. Nevím kdezačít, nevím kde skončit, jsem chycená v neustále stejné rutině půstu a přežírání se, že už fakt nevím, co se sebou dělat. Přítelkyně přijede za necelé dva měsíce a já si příjdu naprosto nechutně a naprosto děsně tlustě. Jo, možná jsem měla být víc pozorná, když mi lidi říkali, že se po stěhování mám hlídat, jinak přiberu, protože to se prostě stává, když se přestěhuju do jiného životního stylu. Dobře, a teď to chce motivaci, která mi stále tak nějak chybí, jako by hubnutí samo o sobě nestačilo.

Ne fakt, ztrácím se, takže bych byla ráda za kohokoliv, kdo by si chtěl vyměňovat osobnější zprávy a kontrolovat se navzájem. Nevím, nikdy jsem češku jako buddy neměla, ale říkala jsem si, že chci změnu a nějaká česká osoba by se mi hodila, když už domovu jsem tak daleko.

Takže jop, hledám kamarádku, která by si chtěla psát.

Je mi jedno, zda to bude na facebooku, whatsappu nebo klidně na instagramu, ale chci někoho, kdo mě třeba navede zpět do kolejí, kde jsem se cítila lépe, protože tohle jsou naprostá muka.

Pokud máš zájem, můj Instagram (je v menu odkaz) stále existuje, stále na něj chodím, takže můžeš napsat tam ;)

No a co jinak?

---

Minulý týden jsem viděla Huga Weavinga. Samozřejmě jsem děcko, co vyrostlo na Pánu Prstenů, takže potkat pana Elronda bylo něco naprosto neskutečně božího. Takže jsem za poslední rok stihla chytit v Londýně rovnou tři herce. Hugo se přidává ke Kitu Harringtonovi a Michaelovi Fassbenderovi, které jsem měla to štěstí náhodou střetnout minulý rok.

Poslední dny jsem se začala ptát na můj vztah. Není nic špatně, tedy alespoň to není ze strany mojí přítelkyně, která je anděl na zemi a naprosto skvělá. Je to překvapivě zase moje věc. Za poslední dva roky jsem se po Danielovi nedokázala udržet ani v jednom vztahu déle než měsíc. Měla jsem strach, že to vždy dopadne stejně nehledě na to, jak moc jsem je měla ráda, všechny jsem je nechala já. Měla jsem pocit, že dokud já sebe mít ráda nebudu, budu každé jejich pěkné slovo ohledně mé osoby pokládat za lež. No a pak jsem si řekla, že s chlapy končím. Musela jsem si dát život dohromady, zamakat se školou (čti flákat se jako obvykle) a rozhodně jsem neměla mozek na vztahy.

No potkala jsem mojí přítelkyni a byly jsme taaaak dlouho kamarádky. Nutno dodat, že jsem její naprosto první vztah, možná proto mi to tak vyhovovalo. Je vzhledem k minulosti a povaze odtažitá a někdy až agresivní vůči lidem, nechápu, kde jsem vzala to privilegium tahat já za vlasy, aniž bych schytala pěstí, ale jsem jí za to vděčná. Začala jsem si sama sebe vážit o něco víc. No očividně to není dost.

Ale to není ten problém.

Mám kamarádku, která sice zůstala v ČR, ale zůstalo tak nějak cosi nevyřčeno. V době, kdy jsem netušila, jak to bude se mnou a mou momentální přitelkyní, začala jsem lehce zjišťovat, jaké sympatie chovám vůči té mojí druhé kamarádce. No tak či onak jsem se nakonec rozhodla jinak. A ač jsem ujišťovala Verču (tak ona se jmenuje), že je všechno okej, že nic mezi mnou a mou kamarádkou není (tohle byla dokonce i pravda), jednoduše teď vím, že jsem jí lhala. A uvědomila jsem si to ale až před pár dny, kdy jsem si tu vyšla s holkama na pivko (seznamování s jinými aupairs) a jedna z nich vypadá dost jako má kamarádka. A v tu chvíli jsem si uvědomila, jak hluboký crush na ní mám, že jsem nad tím přemýšlela dost dlouho na to, abych zjistila, že bych se za sebe měla stydět, protože jsem přemýšlela i nad tím, že bych nechala Veroniku. Což se samozřejmě neděje, pořád jí miluju, ale tohle je prostě tak špatně, že už nevím, co si o sobě myslet, protože začínám vidět ten stejný koloběh, kterým jsem žila...

Měla bych si přiznat, že mě po čase prostě vztah přestane bavit a chci nový vzrůšo. Právě proto to byly vztahy na měsíc. Po měsíci mě to přestalo bavit. A teď to dává celkem smysl.

No tak či onak jsem si ujasnila dost věcí:

- Mojí přítelkyni neopustím

- Budu doufat, že mě ta celá věc ohledně kamarádky přejde do příštího roku (protože mám jet domů do Čr a chtěly jsme se vidět)

- Přestanu se vídat i s tou Aupair, která je jí podobná (alespoň na čas, kdy mám děsnou chuť s utíkat do západu slunce.)

- Začnu si užívat faktu, že mám skvělý vztah, ač je na dálku, stále stojí za to.

WOW, napsala jsem to skoro na jeden nádech, takže ani nevím, zda něco z toho dává smysl.

Poslední dobou ani nevím, co vlastně v životě chci zase dosáhnout. Někdy mám pocit, že příjdu přátelům tady v Anglii otravná a vlastně se mnou nikam nechtějí chodit. Nevím no, na to, jaký jsem byla samotář, je mi to prostě děsně blbý. Snad se to nějak urovná, ne že by mi vadilo trávit večery s laptopem, Netflixem, na rotopedu nebo hraním The Sims, ale prostě hej, jaksi jsem se překvapivě po osamostatnění se, stala snad i společenským tvorem. Ostatně včera jsem byla v klubu a dokonce jsem tancovala. V životě jsem si nemyslela, že bych něco takového někdy chtěla spáchat. To bylo tím růžovým ginem. Jak já ho miluju.

Snad máte krásný začátek týdne, škola nebyla děs, práce ušla...