Let's start over?

Tak je úterý a já stále žiju. Překvapivě. Celý víkend jsem byla v jedom kole, jezdila po Londýně z jednoho konce na druhý a nejspíše to bylo zbytečné. Takže kde všude jsem vlastně od čtvrtka byla? Tak v pátek večer jsem si byla pokecat se slovenskou maminou z Lutonu. Chtěla jsem zůstat v Londýně, ale tak kdyby se nic jiného nenašlo, proč ne. Na druhou stranu jsem od ní měla druhý den zprávu, že bohužel. Tak říkám OK, nevadí. Šla jsem za jinou. Ta měla zase moc malé děti. Jako nevadilo by mi to, v ČR jsem se starala i o maličké děti, ale tady v Anglii bych si jednoduše v tomhle nevěřila. Takže to jsem odmítla já s tím, že tedy asi fakt chcípnu. Mezitím jsem si zavolala s týpečkem z Wimbledonu, který hledá pro své dvě holky, ale ten by byl volný až během týdne, což jsem čekat nemohla. Zároveň jsem byla v kontaktu s fakt busy single tatíkem Markem, který tedy nevyšel, protože bych to časově nestihla. Samozřejmě hned pak jsem hnala do Earsfieldu (cca 15 minut vlakem na Waterloo). S tím týpkem jsem byla v kontaktu od čtvrtečního odpoledne. Nezdá se to být nějaká fuška, mají dvě děcka. Táta mexikánec a máma slovenka. Ještě si o nich povíme. Hned potom jsem jela do ... Už ani nevím jak se to tam jmenuje. Kensal Green bych řekla. No a to bylo něco jiného. Dvojice, který hardcore pracuje pro Warner Bros. hledala někoho, kdo jim dohlédne na dům, kočky a odrostlé syny, když jsou na pracovních cestách nebo prostě moc zaneprázdnění. Jako brala bych to, ale nemyslím si, že jsem ještě natolik vyspělá, abych něco takového zvládla tak, jak oni očekávají. Tak či onak jejich 17 letý syn byl fakt yummy. :D
No a teď tedy Earsfield...
KDE JE SAKRA EARSFIELD A PROČ TAM NEJEZDÍ TUBE?!
Samozřejmě za můj čas v Tufnell Park (2 zona, poměrně dobrá lokace, noční tube do centra...) jsem si zvykla na to, že domů mohu z centra snad úplně kdykoliv, pak prostě sednu jen na tube a jedu domů, nezáleželo na tom, zda se jedná o vlak o půlnoci nebo ve tři ráno, prostě jsem se domů vždy dostala rychle a bez problémů.
Tady to tak jednoduché není. V Earlsfield není tube. Nejbližší je 30 minut pěšky a to fakt nehodlám chodit ve tři ráno tak daleko. Poslední vlaky jezdí do půlnoci a pak až ráno v šest. Záchranou je pak jen noční autobus N44. Díky bohu za tenhle super autobus, jinak bych musela trávit čas pořád doma.
No a proč to vlastně říkám?
Od čtvrtka jsem v kontaktu s Andresem (Mega rozkošný tatík, co vypadá jako medvídek a je s ním nehorázně velká prdel). Andres je rozvedený a jeho manželka je slovenka. Mají dvě děti a střídavě se o ně starají. Když jsem se s onou slovenkou bavila, chtěla jsem říct čau a nezájem. Byla protivná a nepříjemná. No když jsem se se všemi v sobotu sešla, říkala jsem si, že je poměrně v pohodě. Děti rozkošný Danny i Nick jsou oba poměrně velcí kluci a nemyslím si, že by byli problémový. Mladší se mnou okamžitě sdílel skladby na iPodu, které sjížděl cestou z fotbalu. Když se mamina sbalila i s kluky, povídala jsem si s Andresem o všem možném ještě další dvě hodiny, než musel jít do práce. Tak si říkám, že to by asi šlo.
No má to dva háčky.
O jednom už jsem mluvila. Lokace není ideální. Celý SW Londýna je poměrně oddělený od toho druhého. A to mluvím o Wimbledonu, Richmondu a mojí lokaci pod Clapham...
Druhý problém je, že si budu 100% muset najít brigádu, protože jednoduše 90 liber na týden je na mě málo. Samozřejmě mohu se uskromnit, ale měsíčně 90liber platím dluhy, takže asi tak. Zároveň si chci setřit, tudíž to asi nebude nic zářivého, co se mého sociálního života týče. Alespoň přestanu s kámoškami chodit na kafe a na jídlo.
Stále lepší než nic.
No nic, jen jsem si chtěla sama pro sebe tenhle článek napsat. Blog si ostatně nevedu pro někoho jiného. Je to můj prostor. Minulý rok jsem ostatně zjistila, jak hezké je přijít a všechno si zpětně přečíst. Někdy je to bolestivé, ale ten pocit nostalgie to nepopře.
Zítra nebo v následujících dnech bych se taky chtěla podělit s plány, které mám na následujících několik měsíců. Spoření, hubnutí, plány po Anglii...
Dobrou noc
Meavinka

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

31.3.2017

My 101 in 1001

Je tohle velká chyba?