Všechno je na sračky

Je to nějaká doba, co jsem něco přidala, ale upřímně jsem na pokraji sil, abych něco pořádného napsala. Jestli jsem si předtím myslela, že jsem v naprostých sračkách, teď to vím jistě. Ani druhá rodina mi nevydržela dlouho. Rodiče se rozhodli najít si pro děti jinou zkušenější holku a já dostala více méně týden na to, abych se vystěhovala a našla si jinou rodinu. To je mi ale pech, prostě skvělý. Jsem trochu ztracená, netuším, co dělat. Samozřejmě pár rodin jsem našla, s pár z nich mluvím, ale nikdy se mi to nezdá ideální až na dvě. S těmi jsem mluvila a čekám na rozhodnutí té první, která se mi líbí víc. Tam soutěžím ještě s jinou dívčinou a no nevím, zda vůbec mám na to být lepší než někdo jiný. Uvidíme, jak se rozhodnou, děckum jsem se prý líbila, ty se zase líbila mě, takže idální. Druhá rodina taky super, jestli nevýjde první, byla bych fakt v koncích, kdyby už tahle druhá někoho našla. Doufám, že když se ani jedna z těhle dvou nepovede, stihnu si sehnat něco jiného a moje momentální rodina mi dovolí zůstat přes víkend, abych nemusela houmlesačit někde jinde. A to je pak naprosto fuk, že voním po Chanelu, věci mám v kabelce MK a zbytek v kufru nebo batohu LV. Měla jsem se tu jako prase v žitě a útrácela, ostatně vše se mi zdálo v pořádku a s ničím jsem neměla problém. No nakonec oni měli problém se mnou. Prý si jednoduše najdou někoho, kdo je nanny (jednoduše někdo, kdo má education v childcare a hodně zkušeností).

Samozřejmě dneska jsem přišla odpoledne a zjistila, že je v baráku děsnej mrdník, i když měla dojít uklizečka. No žádná nepřišla a otec mi to odůvodnil tím, že jednoduše nepřišla a že šetří peníze. Takže jsem začala mít podezření, že si žádnou novou nanny ani nehledají, a protože otec je poslední dny furt doma, mám pocit, že přišel o práci. Kdyby tomu fakt tak bylo, byla bych fakt nasraná, protože díky tomu, že řekli že nezvládám 3 malé děti, mi agentura nemůže poskytnout novou rodinu a musím si něco najít prostě sama.

Tak či onak jsem to vymyslela. Očividně tedy alespoň neskončím jako naprostý bezdomovec. Víceméně...

RODINA A - prostě musím počkat do zítřejšího večera na jejich verdikt... Když to klapne, budu asi tou nejšťastnější osobou na světě. A když ne, budu smutná a nasraná, přesto přejdu svižným tempem na RODINA B. Ta už vyjádřila jasný souhlas s tím, že bych mohla být jejich aupair, jenže jsem opravdu chtěla počkat, jak se rozhodne RODINA A. Pokud nebudou již volní zvolím jednu z možností C. RODINA C je ta, se kterou jsem mluvila dnes poprvé, jsou to rozvedení rodiče se střídavou péčí. Peníze nic moc, ale mám strašně hodně volného času, a stejně si tak či onak seženu brigádu. Musím začít šetřit. S mou kamarádkou Megan jsme si ostatně řekly, že prostě seženeme bydlení a práci a vysereme se nějaký aupairkování. Stejně je to děsná chujovina.

S nějakou dietou nebo tak to momentálně absolutně nehrotím, jím co mi příjde pod ruku, běžně přeskakuju jídla, když prospím poledne, takže se to nejspíše nějak kompenzuje. Jsem šíleně smutná a osamocená, ale stále je mi lépe, než když jsem byla doma a právě proto jsem rozhodnutá, že domů nejedu za žádnou cenu. Jednoduše nechci mojí rodinu vidět.

Meavinka