09/11/2018

Poslední dny jsem upřímně je žrala a uvědomila si, že vlastně na žádné Keto žít nechci, že nechci jíst jedno kaloricky naprosto plnohodnotné jídlo denně. Chci nejíst vůbec, chci zpět dny, kdy váha ukazovala opravdu nízko a dnes jsem přítelkyni jednoduše upřímně řekla, že svým způsobem jsem život s ED milovala a chci to zpět. Samozřejmě jsem ji tím znepokojila, ale vždycky jsem byla až moc upřímná na to, abych si vše nechávala pro sebe.

Budou to za dva měsíce dva roky, co jsem blog založila a stále jsem se nedostala absolutně nikam, dostala jsem se možná tak do větších problémů. Na druhou stranu mohu říct jedno. ALESPOŇ TU STÁLE JSEM...

175, 7 lbs

Skořicový závin (domácí) s hrnkem polotučného mléka 10ks Jelly Beans	Iceberg salát, vejce natvrdo, restované kuřecí prso, Gervaise.	WATERFAST

Započala jsem dnes po jedné hodině odpolední další waterfast. Cíl mám nastaven na 96 hodin, tudíž končím příští úterý odpoledne. Pokud budu mít chuť pokračovat, nejspíše pokračovat i budu. Ostatně první dny jsou ty nejvíce náročné. Budu zase denně přidávat tyhle klasické články.

---

Měla jsem chuť napsat nějaký vyčerpávající dlouhý článek o tom, kolik se toho změnilo, jak se cítím, ale jaksi nenecházím klid a náladu. Řekněme, že se vyskytly jisté komplikace, které vedly k tomu, že dnes opět ležím již třetí večer ve své posteli doma u rodičů v Česku. Všechno se událo tak rychle, že mám pocit, jako by jsem vlastně v Británii doteď vůbec nežila. Přišla jsem ostatně o vše tak strašně rychle, že mi mozek říká, jak moc jsem si poslední měsíce vymyslela. Tak či onak jsem doma, zpět v práci, kterou jsem ze srdce nenáviděla (ale po výplatě zase na druhou stranu milovala), nadávám na vše kolem, no přesto je něco málo jinak než předtím.

Jedná se o jakousi smířenost s tím, jak špatný to všechno je. Lidi mi říkají, že bych měla vše brát pozitivně, nebýt takový pesimistický realista, který vše vidí bez obalu takové, jaké to je. Jenže to jsem teď já. Sklíčená, životem již ve dvaceti poměrně poznamenaná. Zažila jsem toho skoro za všechny mé spolužáky, kteří většinou třeba ještě ani práci neměli, neví, jaké to je žít samostatný život, nebyli v zahraničí...

Jsem unavená z neúspěchu na všech frontách, ničí to moje poměrně špatně se regenerující sebevědomí, které po každé ráně nehorázně trpí. Do ČR jsem přijela s tím, že na sobě moc nebudu dát znát, budu stále ta stará dobrá Veronika, co se směje, vtipkuje. Nechci, aby to lidi kolem viděli, nedali by mi už pak pokoj. A to je právě to, po čem šíleně toužím.

Zvykla jsem si na velkou dávku osamění a soukromí. Nikdo se přehnaně nezajímal, neptal, neříkal mi, jak je můj životní styl nebezpečný, nikdo neřešil přehnaně mé problémy - tohle přesně jsem vždy po všech požadovala, ale ze strany rodiny a blízkých přátel se mi toho nikdy nedostalo. Myslím, že je na čase promluvit si s rodinou o tom, co se musí změnit, když tu nějaké ty měsíce teď budu muset být. Nechci například aby mě otravovali s jídlem. Jsem spokojená s půstem, minimem jídla, beru vitamíny, hodně piju a žiju bez přehnaného přísunu energie. Vadí mi neustálé otázky ohledně toho, co jsem zažila v Anglii. Nechci to s nikým řeišt, ale nejspíše jim to nevysvětluji dostatečně jasně. Nechci ani vědět, jak se měli oni. Nechci si povídat, nechci sdílet soboty, nechci chodit ven jíst, nechci trávit přehnaně moc času s lidmi, kteří by jej chtěli trávit se mnou. Jsem prostě taková, že mě to běžně k lidem moc na podzim/zimě netáhne. Jsem raději sama, píšu, koukám na seriály a tyhle měsíce jsou pro mě velký unik od reality. Myslím, že je na čase, aby to moje okolí pochopilo...

Eh... Je to vyčerpávající, rozebírat něco takového, měla bych to tu utnout, chci si jít lehnout, jsem stále poměrně nevyspalá. Od neděle mám problémy se spánkem a jednoduše ta kvalita není nejvhodnější, chybí mi drahocené hodiny odpočinku a navíc spím ráda... :D

Co se týče hubnutí - Tady je to jasné, zahazuji všechny diety, návody, hodlám si to zase zařídit po svém. Pokud jíst bude se jednat o proteiny a zeleninu. Já ani moc na nic jiného chuť nemám. Nejraději bych se vejci a salátem ládovala od rána do večera... Ale musela jsem dneska před půstem ochutnat skořicový závin, co udělal brácha...

Zítra asi budu mít větší náladu říct, co mám na srdci. Týká se to hlavně toho, kam se zase ztratily ty všechny články, které jsem opět smazala. Jsou tam, kde jsou i ty všechny ostatní. Na místě, kde je mohu číst já a vzpomínat nostalgicky na to, jak život v tu dobu byl tak jednoduchý přesto, že to kdysi bylo nejhorším obdobím mého života...

Snad se máte dobře :)