23+24/11/2018

Poslední dny jsem upřímně nic nedělala. A byly to nejlepší dny za poslední dobu.

166,6 lbs / 75.5 kg

Tři piškoty	Čínská polévka s mrkví a kukuřicí Vyzvraceno (alespoň částečně)	Zmrzlina z McDonald's 100 ml banánového pudinku, banán a hrst piškotů

Poslední dny jsem upřímně nic nedělala. A byly to nejlepší dny za poslední dobu.

167,3 lbs / 75.9 kg

150 ml mléka, 100 ml Actimel	Dýňová polévka a trocha boloňských špaget Vyzvraceno	Jogurt s třtinovým cukrem a žitnými vločkami

Včera jsem měla poměrně kalorický oběd v podobě sýrových míchaných vajíček. Ještě jsem si dala bílý jogurt k večeři a bála se pak, zda nebudu náhodou dneska těžší. Tak tedy nejsem. Ale zítra to bude určitě hezky naopak. No což, co se dá dělat. Poslední dny jsou divné. Rozhodně nejsou ty nejhorší, ale mluvit o nich jako o ukázkových fakt nejde. Dneska jsem konečně šla s nejlepší kamarádkou ven. Stalo mě to sice jednu karamelovou Sundae z Mekáče, ale stále jsem nějak fatálně nepřekročila denní limit, ač jsem neodečetla ani skutečnost, že jsem vyzvracela oběd. Co já vím, kolik toho bylo, takže jsem nechala započítáno celkové množství.

Tou zmrzlinou jsem nejspíše alespoň trochu kamarádku uklidnila, je dost háklivá na moje stravování. Jinak to byla příjemná změna po těch dlouhých dnech o samotě.

---

Ale když jsme u toho... Nevím jak se mám cítit ohledně faktu, co mi Ady řekla. Bylo to něco ve smyslu, že cítí snad až povinnost mi napsat, jinak má pocit, že budu z toho nějak low. Dobře, jsem ráda, když mi KDOKOLIV napíše (samozřejmě ještě raději, když je to ona), ale všechno má své meze. Já konverzaci nepotřebuju. S nikým. Nepatřim mezi lidi, kteří upadají do deprese z toho, že nemají s kým prohodit pár slov. Proto mi to nedalo spát. Proč sakra povinnost? Nejsem člověk, co chce spáchat sebevraždu, když mu nikdo nevěnuje pozornost. To samé platí u ní. Jestli je to jediné, co jí dohání k tomu, poslat mi hloupou zprávu, nechci to. Samozřejmě to opět zveličuju, ale něco takového se mě celkem dotklo, nejsem v tomhle slova smyslu vůbec nějak slabá a nemám potřebu komunikovat, pokud nemusím. Fajn, je to pěkné mít se s kým bavit, ale zabavit se většinou umím sama.

Poslední dny jsem si všimla, jak náladová jsem. A to hlavně co se přátel týče. Jsem hnusná na kamarádky, jsem ještě horší přítelkyně samozřejmě, nerozumím si sakra ani s Ady, která ví všechno od A do Z a byla by schopná napsat mou biografii do puntíku, kdybych natáhla brka předčasné. Ale jednoduše jako bych neměla náladu mluvit ani s ní. Potřebuju asi nějaký detox.

Konečně jsem si našla čas a zítra jedu hned ráno do stáje. Od doby, co jsem tam byla, taky už nějaký pátek utekl a chybí mi to. Chybí mi to všechno, chybí mi všechno od mazlení po závody, jenže přemýšlím, že letošní sezónu asi opravdu nezačnu, nejspíše bych nebyla schopna dat dohromady mou práci a závody. I když bych možné mohla pracovat později třeba od května pouze tři dny v týdnu, stále bych neměla momentálně moc času na trénink. Ostatně jsem na koni zase neseděla měsíce. Sice vím, že to člověk nezapomene, je to jako naučit se jezdit na kole, ale i tak. No uvidíme, o koně konec konců bylo dobře postaráno, za což jsem trenérce a jejímu manželovi vděčná.

---

Dnešek byl tedy hlavně o návratu do týmu a bylo to překvapením pro všechny. Já se mojí trenérce nedivím. Ne vždy totiž dodržuju to, co slíbím :D Ale jak dneska byla překvapená kolegyně s týmu, když ráno přišla do sedlovny a našla mě tam. Byla opravdu mile překvapená a hned říkala, že trenérka říkala, jak mám dneska přijet. Moje trenérka je momentálně v nemocnici se synem kvůli komplikacím s kyčlemi, tak jsem celkem měla dobré načasování, abych byla pomocnou rukou.

Samozřejmě tohle je něco, co jsem nehorázně dlouho postrádala, ostatně jezdectví je velkou částí mého života, ale to asi chápe každý, kdo má koně a ví, jak moc se tomu musí věnovat.

No co jsem opravdu nepostrádala je fakt toho, že jsem opravdu nejmladší z teamu, který už je skoro 30+ a já jako bych se tam dostala omylem. Chybí mi ta sranda, co jsem měla, když jsem chodila s kamarádkami do klubu, protože teď tu většinou není moc těch, kteří by byli mého věku. A ty holky, které jsou mého věku, jsou pěkný pindy. Přemýšlela jsem tedy, že zkusím jednoduše někoho na mé koně naverbovat :D Ani by to nemusel být zkušený koňák, mohl by to být někdo, kdo by se nebál těch mých sportovních hovad a případné pomoci :D Zní to tak jednoduše a přitom se nikdo nechytne. Není mi souzeno mít kamarády očividně.

Jinak dneska jsem přemýšlela o tom, jak dlouho hodlám v Čr zůstat. Přemýšlela jsem totiž, že budu chtít pravděpodobně letos ještě zajet sezonu, když už jsem tedy doma. Všichni s tím krom mě počítají, takže se tomu asi ani nevyhnu. No přemýšlela jsem konečně o koupi auta. Řídit díky tátovi a tuně ex partnerů s autem umím, jen stále postrádám ten řidičák. Předešlé roky jsem na to jaksi v sezoně nenašla čas a teď už bych snad mohla. Uvidíme, jak to bude s prací a konečné rozhodnutí padne až v prosinci. Samozřejmě nevím, pak bych asi zůstala tedy doma a nejela do žádné Číny, i když možná bych to mohla udělat kolem podzimu/zimy, kdy není v Shanghaii taková kosa.

Ještě je jednoduše všechno jako čerstvě otevřená rána a já fakt nevím, co chci... Na jednu stranu bych chtěla zůstat, tvářit se, že mám normální život, plně se věnovat ve volném čase zpětně jezdectví, ale na druhou stranu, co mi to vlastně přinese? Tedy pokud nepočítám radost.

Jinak poslední dva dny jsem zvracela. Představa toho, že bych měla zase vážit o nějakou tu váhu jídla, které jsem snědla, víc... Děsivé. Lidi se ptají, proč zvracím. Důvod není nikdy nic jiného, než že si chci za každou cenu održet žaludek prázdný bez pevné stravy, které se někdy nejde vyhnout. Mimochodem dneska jsem opět vážila víc a byla jsem naštvaná. Příští týden si skočím do lékárny pro laxativa. Ne že bych je hodlala používat často, ale mohu alespoň mít klidnější svědomí pro nějakém tom menším binge (well můj binge jen málo kdy přesáhne 1000 kcal) a nebudu kvůli tomu muset zvracet. Teď je mi zase zle, netuším, čím to je, ale nejspíše je to kombinací toho jídla, zvracení a faktu, že jsem to pohřbila bílým jogurtem...

Zítra zase do práce, takže se vracím k mému vyčerpávajícímu pohybu, což je asi jediné pozitivum mé práce. Naštěstí už to budu dělat jen 2 týdny, než budu moci na jiné oddělení. Debilní pravidla...