Rok 2018

Budou to dva roky, co tenhle blog vznikl. Sice to není z pohledu normálního čtenáře vidět, neboť jsou všechny staré články viditelné již jen pro mě, abych si sem tam čas od času mohla zavzpomínat, jaké to bylo, a hlavně jak moc se za dva roky změnilo.

Co se přesně změnilo?

---

Před 2 lety jsem utrpěla asi nejhorší rozchod mého života. Ostatně poté už jsem nikoho nenechala udělat mi to znovu a tím vznikl můj velký vztahový problém. Dnes už se nad tímto pouze směju, jaká jsem byla hloupá a naivní, když jsem byla nejspíše opravdu zamilovaná. Od té doby jsem nic takového k nikomu necítila, nejspíše mám lásku spojenou s bolestí.

Rok 2017 jsem přožila v několika postelích, s různými můži, ženami, nezáleželo mi na tom, neboť jsem si slíbila, že mě již nikdy nikdo nedoplní a vždy budou plnohodnotnou osobou bez drahé polovičky. Ostatně já nikho nepotřebovala, žila jsem sama podle vlastních pravidel, vlastního uvážení, užívala si nezávazně a nechávala vše poměrně náhodě.

Rok 2017 byl také rok, kdy jsem se rozhodla, že již nehodlám měnit můj názor ohledně budoucí rodiny. Vlastní děti jsem nikdy nechtěla, dost možná je opravdu ani díky zdravotním komplikacím mít nemohu a rozhodla jsem se, že se nechám plně sterilizovat již po 21. roku. Je to má svobodná volba. Cením si vlastního života a nehodlám riskovat komplikace, to raději budu žít s faktem, že jednoduše nemohu.

Ale to byl minulý rok, proč nemluvit raději o tom letošním?

Jak začal letošní rok? Musím se nad tím opravdu zamyslet. (*Otevírá Instastories*)

Začala jsem se opět bavit s H.

Z blogu je naprosto jasné, že mám a vždy budu mít 2 nejlepší kamarádky. H a A.

Minulý rok jsem se s H pohádala a začaly jsme se bavit až po půl roce a to právě na nový rok. Jsme kamarádky od nepaměti, naše mámy se znaly už dřív, než jsme byly na světě, vyrostly jsme spolu, a jsme kamarádky, ač si v mnoha věcech jednoduše odporujeme. To se týče hlavně vztahů.

Opětovně jsem začala a zároveň i skončila se sebepoškozováním.

V lednu letošního roku jsem měla velké problémy s mámou a celkově doma, ve škole, že jsem začala opět řezat. To mě po nějakých třech týdnech přešlo a uvědomila jsem si, jaká je to vlastně hloupost. Už to nejspíše opravdu nikdy neudělám. Mimochodem bylo to po dvou letech, co jsem s tím opět začala.

Splnila jsem si sen a vyrazila do zahraničí jako Aupair.

Tenhle sen byl snem již od mých 15. Chtěla jsem si to vyzkoušet, odjet pryč a letos se to konečně povedlo. V životě mě nic neudrželo tak dlouho jako sen vyrazit tímhle způsobem někam. A letos tomu bylo takto rovnou dvakrát.

Prvně jsem odjela na měsíc do Švýcarska. Rodinka potřebovala na měsíc pomoct s chlapečkem, takže jsem žila v St Gallen. Poznámka: Neumím německy :D Byla to sranda

No a podruhé jsem se vypravila do Londýna v srpnu. Mentalita britů mě zklamala. Jednání s chůvami je více než odstrašující a nedoporučuju tam odjet, pokud nejste mentálně naprosto vyrovnané a hlavně silné! Já sice zvládala vše skvěle, jenže přišla podpásovka od 4 rodiny a po skoro 2 letech jsem brečela. (Ostatně to je můj velký problém, neumím brečet. Dokud to není nic opravdu srdceryvného, nepláču.)

Odmaturovala jsem.

A to naprosto katastrofálně. Ale tak pořád se to počítá ne?

Byly mi vyndány chirurgicky dva zuby moudrosti.

Ach ano, na tohle bych už asi zapomněla. Byly to nejspíše nejhorší dny letošního roku. Byly mi chirurgicky vysekávány z dolní čelisti a bolest nestutečná. Opravdu bych tohle nepřála snad nikomu. Po zákroku mi chybělo 14% spodní čelisti! :D

Samozřejmě z krevní sraženiny už mám teď kost jako novou, ale 14% je opravdu mazec.

Koupila jsem si iPhone :D

Ne fakt, nebyla jsem do toho nikdy nějak ujetá, ale nutno říct, že jsem jako poměrně noročný uživatel spokojená a už bych musela opravdu dlouho přemýšlet, zda si pořídit adroid.

Zlomila jsem srdce. A to rovnou dvě.

Letošní rok byl něčím zvláštní, co se po vztahové stráce týče. Na nějaký čas jsem se usadila. A to rovou poprvé v životě s holkou. Samozřejmě s holkama jsem měla cosi kdesi už dávno, ale tohle byl můj první vztah s girl ever. Skočilo to poměrně nedávno, neboť už jsem v tom vztahu nebyla šťastná, což nechalo velké rány v srdíčku mé již mometální ex. Stále se z toho cítím špatná, nikdy jsem jí nechtěla ublížit, ale také jsem jí nechtěla dlouho lhát a tvrdit, že je vše ok.

No a to druhé patří mému kamarádovi, který je do mě již nějaký ten pátek zamilovaný, jenže já bohužel necítím nic k němu.

Zhubla jsem.

Sice jen málo, ale stále je lepší říct, že mám 74kg a ne 85kg. (Interval od začátku listopadu do konce prosince.) Samozřejmě přístí rok se také nehodlám flákat.

Začala jsem si užívat život a neplánovat.

Jestli se něco změnilo, tak je to opravdu styl života. Kdysi jsem dost myslela dopředu, přemýšlela jsem co dál, teď už to zase tolik nepřeháním a spíše si užívám to, co mám teď. Uvědomila jsem si, jak rychle může člověk ztratit život.

Beru si, co chci.

To lehce souvisí s tím, co jsem psala výše. Doteď jsem byla poměrně skromná, neprůbojná a často jsem se vzdávala, aby měl profit někdo jiný. To se změnilo, chci teď být větší sobec, stavět své štěstí na první místo, protože pokud mám mít ze života radost, musím si dopřát to, co bych jindy raději nechtěla.

I hate everything about you... Why do I love you?

Můj život se bez dramatu neobejde, a jak zakončit letošní poměrně úspěšný rok jinak než pořádnou dávnou drama? Je to měsíc, co se nacházím v úsměvné situaci, která se dá těžko vysvětlit, protože kdo ví, kde je vlastně pravda. Na druhou stranu... Koho to vlastně zajímá.

Já a R...

Připomíná mi to vztah Carrie a Božského. Možná právě proto mi to vše příjde neskutečně esteticky správné. Nikdy jsem vlastně v mém životě neprodělala ono opovážlivé naprosto nerozumné období, které mému srdci nejspíše chybí.

Zmiňovala jsem se o něm v posledním listopadovém článku. Od té doby se toho možná až moc změnilo.

Je to horská dráha laciného vzruchu, který ale chutná lépe než jakýkoliv jiný alkohol. Nikdo neví, kde je pravda a možná to je na tom. Pravda je totiž taková, že by mohl a nemusel být zadaný. V životě jsem měla opravdu jen pár pravidel a jedním z nich bylo také to, že se nehodlám plést někomu do vztahu. Ostatně vím, jaké to je, když mě kluk podváděl. Jenže to není kompatibilní s tím, že si teď hodlám brát, co chci. A já ho fakt chci. Otázkou je, jak dlouho mi ten chtíč zůstane, nevěřím mu raději nic a nedělám z toho lásku na celý život. Technicky vzato nás stále beru jen jako kamarády s výhodami, ař několikrát naznačil, že to takhle jednoduše brát nemohu a že jde o víc. Smůla. Dokud to nebude oficiální, nehnu se s mým rozhodnutím ani o kus dál.

R je moje kopie. Je to až k smíchu, jak podobni si ve všem jsme. Máme rádi stejné věci, posloucháme úplně stejnou hudbu, žijeme podobné životy, povahově si jsme až nechutně podobni, že mi nad tím rozum stojí. Našla jsem můj dokonalý protějšek. Samozřejmě naše hádky stojí za to.

Nevím, mám ho ráda, chci ho, chci aby byl můj, ale jedna chyba z jeho strany a jsem ready mu ze života vždy udělat peklo. Nejspíše mi neříká, že jsem démon jen tak pro nic za nic.

Tenhle týden jsem se rozhodla, že se s ním vyspím. Nejdříve jsem nechtěla, tedy chtěla, ale našla jsem tolik proti, že bylo těžké je přebít chtíčem, ale ten nakonec vyhrál. Příjde mi, že jsem jako třetí člověk naše vztahu nevztahu, pouze hraju hru a přihlížím, co se stane, jako by šlo o nějaký hloupý experiment. Opravdu nechci, aby mi bylo ublíženo, možná proto jsem tak zdrženlivá. Mám pocit, že by to mohl být vztah, který by se mi líbil a zároveň mám pocit, že by to mohl být vztah, co mě dojebe tak, jako žádný předtím...

Tak či onak přeju vám krásné Vánoce, úspěsný rok 2019 a možná ještě do konce roku napíšu článek, neboť jsem to teď díky práci nehorázně flákala.

Tenhle týden jsem měla dvě 11 hodinové a tři 9 hodinové směny za sebou, že jsem byla ráda, že žiju. Běžně jsem přišla domů a šla spát. Tedy kromě úterý, to jsem byla s R a druhý den se chlácholili v práci, že nás drží na nohou jen fakt, že to byl fakt dobrý sex...

Meave <3