Ten týden, co jsem tu nebyla...

Sleduju kurzor, jako bych nevěděla, o čem psát. Konec konců vlastně ani není moc o čem.

Na tohle jednoduše nemůže mít vzhled normálního článku, od toho posledního z pátku se toho poměrně hodně změnilo.

163.2lbs / 74.0kg

---

Psáno v úterý večer

Ještě ten samý den jsem se rozešla s přítelkyní. Byla jsem upřímná a opravdu to celé proběhlo lépe než jsem si představovala. Samozřejmě jsem se snažila být co nejvíce empatická a milá. Bez slz se to neobešlo, jenže já během toho celého byla naprosto klidná. Jednoduše jsem to udělala, a pak jako bych se z toho oklepala na povel. Je to opravdu nejspíše tím, jak jsem nad tím přemýšlela už od doby, co jsme se cca před měsícem poměrně brutálně pohádaly. Vše to dodělal samozřejmě fakt, že už nezvládám vztah na dálku. Kdyby jsme spolu trávily hodně času, jenže co šla na školu v Jihlavě, jednoduše to už tak intenzivně nešlo. Abych vše vyjasnila, ten vztah nebyl o sexu. Byla jsem dost zdevastovaná z těch všech vztahů z předešlého roku, že jsem tohle potřebovala. Zavrhla jsem sex, nechtěla jsem hodně, nepotřebovala jsem ho, dost to vše souviselo se sebevědomím. Necítila jsem se na to, existovat nahá s někým jiným v místnosti, tudíž jsem samozřejmě opustila představu randění po roce, kdy jsem sexuálních partnerů měla víc než měsíců v roce.

Jenže můj život se dost změnil, souvisí to z bláznivým pomíjivým životem, který momentálně vedu a chybí mi osoba, která by tu pro mě byla jako podpora. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem ready na to, začít opět žít normálně jako předtím. Mám opět chuť na sex, lákám kluky jak včely na med a je znát změna. Myslím, že je moje sebevědomí částečně zpět. A tím myslím to reálné sebevědomí. Na druhou stranu nepotřebné pro okolí, protože jsem hledat přestala.

Poslední dny byly emocionální houpačka, Weirdo to musela snášet neustále každý den, miliony zpráv, protože jsem jednoduše za poslední dny netušila, co to zase dělám. Samozřejmě jsem jí za neustálou podporu nesmírně vděčná, ostatně netuším, jak bych na tom byla, kdybych neměla někoho, komu mohu říct vše, aniž by se to pak v práci rozlezlo.

Přijde mi, že jsem zapomněla vše, co znám o opačném pohlaví, R nezapadá do žádné z kategorií, které mám v hlavě vytvořené po předešlých vztazích. Ostatně nikdy jsem nic neměla s tak mladým klukem. Můj nejnižší věkový rozdíl je 6 let. A právě tento byl jediný, kdy se jedná o méně jak 10+.

R je o rok starší, fyzicky vypadá na 16 a chová se na 5. A stejně na něm něco je. Když jsem si zpětně přečetla předešlý článek, kroutila jsem nad tím hlavou, už v té chvíli nejistoty, zda do toho jít či ne, jsem věděla, že jsem deeply v tom. A teď nemyslím v tom jako v tom. Chápeme se.

Ve zkratce poslední dny byly dny mé přehnané dramatičnosti, do příběhu jsem si smýšlela věci, které nejsou a vlastně se bála jako vždy, že se vyplní snad ten nejhorší scénář. Víte jak, sice máte rybu na háčku, ale stále může uplavat i s návnadou. Sice mě dneska Weirdo pochválila, jak si umím všechny omotat kolem prstíku, jenže pravda je, že věčně nevím, co vlastně dělám a jedná se spíše o pokus omyl. Tak či onak jsem dneska pěkně spokojená po všech těch problémech dnů minulých.

Přestala jsem vše promýšlet. Mám v práci děsně hodně času pro overthinking a to není nic dobrého. Jsem nehorázně paranoidní a dostala se do lehce nepříjemné situace, kdy už nemám esa v rukávu a na trh jdu s masem - velmi zranitelně. Přesto vše vypadá poměrně dobře.

Bála jsem se, že by to celé mohlo být o sexu. Nechtěla bych nic takového, sex sám o sobě je mi neuspokojivý, nedělám jo z vlastního potěšení a nemám při něm orgasmus. Přesto sex miluju, jsem ostatně holka poměrně náruživá a nestydatá, beru to jako nehoráznou srandu. Přesto sex bez citů není nic pro mě. A právě proto jsem včera malém umřela ze svého chování, protože jsem byla nadržená kurvička. Večer jsem se mu za to omluvila, nechtěla jsem, aby si myslel, že taková jsem pořád a že je tohle jediné, co chci. Vzal to jako gentleman, někdy mě fakt překvapuje. Je vlastně nehorázné zlatíčko, ač se to na první pohled nezdá.

Dneska mi řekl, že mě má rád. Jako fakt, prostě na totál uprostřed věty naprosto nevinně, až jsem si myslela, že si dělá srandu, řekl to tak, jako by to byl fakt, který oba roky známe. Pak mě zjebal, že jo nemám taky dostatečně ráda. Tak to pardon, ale já jsem stále teď ještě v šoku. Netušila jsem, co na to v tu chvíli říct. Jsem už taková. Přesto jsem se celý zbytek pracovní doby až duhově usmívala. Jak jinak, dostal mě, jsem zabouchlá až po uši, takhle rychle jsem nikdy nespadla ani z kola.

Děsně se mu líbí moje tělo. Zbožňuje moje prsa, miluje mojí prdel a řekl, že hubnout nesmím, že by to zmizelo všechno, samozřejmě je to milé, ale to neznamená, že poslechnu. Dneska jsem měla k obědu 100ml Semtexu a víc nedávala, mám ostatně v břiše motýlky, už se ta jídlo nevejde.

Ale aby to nebylo jen o něm, poslední dny se dařily. Tedy jak které, konečně jsem asi přestala nabírat svalovinu, protože se mi procenta svalstva zastavila konečně na tom samém čísle. No a s tím přišel i úbytek kg. Dneska je to přesně 10kg. Jistých 10kg dole. Jsem happy, všechno je najednou nějaké lepší, lehce to ale samozřejmě kazí mé realistické já, které už bije na poplach, že se něco stane.

Na druhou stranu je to život, všimla jsem si, jak se ke všemu stavím jinak, věci beru realisticky takové, jaké jsou, nebarvím si nic navíc, není to třeba. Už nikdy nemůžu být idle teen, je mi dvacet a cítím se jinak, ač jsem to pořád já.

Dneska se navíc stala převratná věc. Byla jsem v práci konečně za Davidem. To je tě můj šéf, co mi říká Princezno, křísí mě, když je mi nejhůř a celkově je to jediný šéf, se kterým se nestydím mluvit. Jednoduše můj hlavní šéf je šíleně přísný a nejspíše by mi nevyhověl s mou prosbou. Davida už nějakou dobu znám, bavili jsme se ještě v době, co jsem tam před Anglií dělala a věděla jsem, že nezklame. Opravdu jsem tedy za ním šla po nějakých těch pár dnech, co jsem si řekla, že to opravdu udělám, že změním oddělení v práci. To momentální nenávidím z celého srdce, jsem v tom špatná a nedělá mi to dobře po mentální stránce. Celý den jsem tam totiž sama, nemám moc komunikace s lidmi a to mi chybí. Navíc tedy mě štvou ony limity, které musím splňovat, ale co si budeme povídat, náš základní rate.

Teď už zbývá jen příští týden splatit dluhy a koupit nějaké dárky k Vánocům. Taky si chci koupit nové jeany a statečně jít na jídlo ven! Je to tak dávno, co jsem měla sushi :D

Tak zase ahoj, jdu se mrknout, co vy. A teď už snad budu zase přidávat nějak svědomitě.