Rok 2019



Dnes ráno už je koukám 26/01/2019 a to znamená, že jsem lehce opožděná s článkem. Je to měsíc, co jsem vydala shrnutí minulého roku, který bych mohla nazvat nejlepším a přelomovým rokem mého života. Ale tenhle rok je už pryč, takže jaký je vůbec zatím rok 2019?


Uznávám, že do dalšího roku jsem vstoupila opravdu v nejlepší formě, což se doteď nestalo. Vždy se přes nový rok přetáhla nějaká deprese z roku předchozího, ať už to bylo kvůli rozchodům, rodině nebo jednoduše nízkému sebevědomí.
Tenhle přelom roku byl naprosto odlišný. Musím uznat, že na tom něco bude, cosi se změnilo. Ach ano, bude to můj pohled na svět. Hledala jsem chybu na špatném místě a teď byla konečně nalezena. Co víc, přišlo to vše poměrně přirozeně. Život jsem začala brát takový, jaký je, začala se pořádně hrdě prát s tím špatným a vážít si toho dobrého, co mi naoplíátku naděluje. Někdy jsem si toho totiž kdysi ani nevšímala. Celkově jsem se stala lepším člověkem a přestala být negativní. Přestala jsem můj život brát jako nedůležitý a prioritou se stalo rozmazlování mého mentálního zdraví. A prospívá mi to. Opravdu. Mám pocit, že není nic, co bych nedokázala. Vždy je to o nastavení rovnováhy. Řekla jsem si, že už mám všeho toho dramatu plné zuby a chci klidný stabilní život. Začala jsem si totiž všímat, jak osamocená jsem. Samozřejmě nemám nouzi o chlapy, ale není to nikdy to, co bych chtěla. Zatoužila jsem totiž po tom, co si mé zraněné srdce nikdy nedopřálo - dlouhodobý vztah.
Obě moje nejlepší kamarádky začaly žít s partnery. A už takhle žije od minulého léta a H teď pořídila s přítelem byt, do kterého se tenhle týden stěhuje. Ač jsou spolu dost krátce. No přišla jsem na to, že ten její mladší zajíček je celkem dospelý a rozumný, takže jim upřímně drží palce. No a v poslední řadě jsem já zatoužila po něčem podobném. Vždycky jsem si cíleně vybírala takové typy, které nikdy žádný vážný vztah nebral, nebo to jednoduše nemá smysl.

---
Je nutno podotknout, že jsem ukončila vztah s R. Bylo mi jedno, jak moc ho to bude štvát, bylo mi jedno, zda to bude jemu jedno, já pouze chtěla volnou šachovnici, abych své hry mohla na nějaký čas uklidit někam, kde na ně nedosáhnu. Ukončila jsem to jasně a naprosto bezcitně, nic jiného si ostatně nezasloužil. No a karma je zdarma - vyhodili ho z práce.
Nechci to nějak extra rozebírat, protože vlastně není moc co. Je konec, šmitec. Máme za sebou další bouřlivou kapitolu života.
---
A teď to nejdůležitější. Dostala jsem dokonce i to, co jsem chtěla. Kolem Vánoc jsem se začala bavit s šéfem (ten, kterého jsem tu možná i více než jednou zmiňovala). Poté jsme začali randit a teď už jsme spolu. Není cesty zpět! :D
Tohle jsem snad nikdy v životě nezažila. Takový ten klid duše, nestresuju, nemusím myslet na to, že když spolu nejsme, balí jiné, nemusím se starat o to, že by mě tahal za nos, nemusím mít potřebu si s ním hrát. Skvěle si rozumíme a asi jsem se po nehorážně dlouhé době zamilovala. Mohl by to totiž být on. Jsme spolu krátce, ale ta vlna komfortu je až zvláštní. Nikam nespěchá, je to gentleman, a cítím se opravdu jako princezna. Kéž by všichni byli tak skvěle vychovaní jako on. No a co víc, váží si mě. Obdivuje můj intelekt, miluje můj charakter, moje tělo, všechno... Mohla bych tu básnit až do večera, ale to netřeba. Jednoduše všechny zvu na svatbu...
Ne dělám si srandu, nechci nic zakřiknout, ale s tím, jak to bylo doteď mám takový ten pocit, že je to on. Minimálně to bude delší než měsíc. Ostatně už se více jak měsíc vídáme, tudíž zvládl více, než většina mých partnerů.
---
Zase na druhou stranu jsem se naprosto vykašlala na nějaký diety. Začala jsem brát antikoncepci a prostě moje vůle není natolik silná, abych odolala fakt silným hormonálním chutím na jídlo. Je to běžné, že první měsíc je ten nejhorší a teď už mám nutkání se začít krotit. Možná právě proto asi zase začnu házet ty moje krátké jídelníčky na blog, protože je to motivace.
---
No na závěr bych chtěla dodat, že jsem byla přesunuta na jiné oddělení v práci a už mi ani nevadí, že dělám práci takovou, jakou dělám. Ostatně tam chodím ráda. Nechci teď přímo říct, že bych měla nějak extra ráda práci, ale už mi nevadí. Pamatuju si, jak moc jsem to nesnášela kdysi dávno o prázdniny.

---

Je mi moc líto, že jsem vypadla jaksi z komunity, ale nemám moc času, který bych tomuhle mohla věnovat, opravdu jsem se plně začala soustředit na to, abych si svého života vážila a nelitovala ani jednoho mého životního rozhodnutí. Ostatně život mám jen jeden a nehodlám fňukat, jak není fér.

Meave <3

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

31.3.2017

My 101 in 1001

Je tohle velká chyba?