Zase otravuju

Dneska jsem si řekla, že bych mohla napsat další zápis do deníku po cca měsíci. Nic moc se nezměnilo, ale alespoň se nemám zas tak mizerně. Respektive nemám na to vlastně vůbec čas. Začala jsem opětovně pracovat v mé staré práci, neboť mě vyrazili z té nové, protože se dozvěděli, že bych končila v srpnu. V tu dobu jsem byla dost na dně, neboť je klíčový můj momentální výdělek. No nastoupila jsem 24. a dělám teď 4x týdně desítku. Klasika, ostatně jsem zvyklá. Problém byl v tom, abych neschytala směny s D. Po tom všem by byly i ty dva měsíce utrpení. Ostatně s Davidem jsme se rozešli / nerozešli a jednoduše by to bylo divné vidět se po tom, jak jsem se na něj "vykašlala" a dala přednost cestování. Naštěstí moje modlitby byly nejspíše vyslyšeny a já jsem opravdu jeho protisměna. Ke vší smůle je tu stále šance, že se potkáme. Na směnu jdu v 17:20 a on v tu chvíli končí, takže ho někdy vídám. Tedy já vídám jeho a on nemá tušení. Jsem hodně opatrná, vím jsem to megasticky dosrala a on si nikdy nic takového nezasloužil, ale stalo se...

Na druhou stranu jeden pryč a druhý sem.

V létě 2017 jsem se tam seznámila s jedním. Psala jsem o tom snad i článek a pak to smazala. I když nevím, možná jsem zmiňovala pouze toho druhého, se kterým jsem byla na podzim. Co já vlastně vím, v té době jsem měla každý měsíc někoho jiného a střídala je jako ponožky.

Ale zpět k tomuhle. Dimi byl můj velký crush už od doby, co jsem byla přidělena k němu na oddělení. Vedl naší partu (já a další cca 4 lidi) a mě dostali jako naprostého Benjamínka. Bylo mi čerstvě 18. No a samozřejmě všichni mí kolegové byli chlapi. A tak já to ráda, co si budeme povídat. Měla jsem to moje malý království a všichni mě zbožňovali. A já je měla tak v piči, protože mě zajímal jen Dimi. A já samozřejmě po nějaké době zajímala jeho taky. Abychom to uvedli na pravou míru, nic mezi námi nebylo, ale dny plné provokací a flirtu jsem měla ráda. Bylo to poprvé, kdy jsem si uvědomila, že mám zálusk na starší. Zase nemluvíme o 40 letech. Vzdy to bylo pod 20 let rozdíl. Dimi je o cca 18 let starší. Líbilo se mi na tom všechno. Nejvíce to ale fakt, že to muselo vše být tajné a jen pro naše oči. Někdy už nestačilo dobírat si jeden druhého, ale slova se dala schovat. Gesta a doteky byly něco, co jen tak skrývat nešlo, ale když se chce...

Pointa je taková, že jsme spolu nespali, ale kdybych zůstala v práci déle, asi i na to by došlo.

Ale jednalo se pouze o Summer bummer. Nikdy jsme se od mého posledního dne neviděli.

Až do teď! Respektive už v zimě jsem zaregistrovala, že tam stále pracuje a pouze má jinou směnu. Ale teď! Teď se vídáme! Jen ve středu (╯°□°）╯︵ ┻━┻.

Ale asi stále lepší než nic. Bála jsem se za ním jít, říkala jsem si, co když si mě nepamatuje? Nepamatuje si, jak se jmenuju, kdo jsem, jak chutnají moje rty a jaká umím být mrcha. A přesto jaká princezna jsem. Díky tomu jsem často užívala "Little Lady", protože pro něj jsem byla "Mladá dáma". (Abychom si ujasnili, nemám daddy issues of any kind.)

Přesto jsem ho pronásledovala jako ninja do šaten. Potichu a kradmo jsem mu poklepala na rameno a říkala si, že bude koukat naprosto nechápavě, co po něm chci. Naštěstí se to nestalo.

Teda nechápavě na mě chvíli opravdu koukal, ale následovalo objetí tak upřímné, že už ani nepamatuju, kdy jsem poslední takové dostala. Měl radost, samozřejmě vytasil okamžitě ty svoje panovačné fóry. Ale dva roky utekly a díky tomu mi přijde, že se zastavil čas.

Samozřejmě je to jen zpestření každé středy, což je škoda, ale co se dá dělat. Navíc nechci se do ničeho pustit teď, když mám odjezd na dohled.

76 dní. Můj odjezd bude pravděpodobně 21. srpna. Opravdu letím do Hangzhou a opravdu tam budu žít. Teď si momentálně zřizuju víza, obíhám postupně doktory a připravuju se na odjezd. Pořád to neberu jako skutečnost. Přijde mi to tak nereálné, ale tak to bylo i s Anglií.

Za dva týdny mi konečně vyřežou poslední osmičku. Ta už se mi začala prořezávat, tak jsem se zase minulý týden dolovala prášky, ale zdá se, že tenhle týden je to opět lepší. Upřímně nezažila jsem něco tak děsivýho jako být pod lokální a nechat si řezat v puse do dásní a čelisti. Byla jsem dvakrát a první zážitek byl horor. To druhé vyřezávání bylo už lepší, přesto od té doby nemám ráda zubaře celkově. Minule jsem se u mé zubařky i rozbrečela, když mě chtěla vrtat bez injekce.

Budu si muset ještě dojít na testy krve a sken plic. Taky si musím rozmyslet, zda se raději ještě připojistit. Ale na to mám ještě čas. A taky uvidím, kolik financí mi zůstane.

Na hubnutí naprosto seru. Poslední dobou prostě jim, co chci, přibírám, hubnu a nezajímám se. Hlavní prioritou je nemít se na hovno něco moc neovlivňuje, kolik vážím. Tedy alespoň taková je moje zkušenost. Očekávám, že zhubnu dost v Číně, ostatně v Británii se mi taky Hublová skvěle. Nejsem velký fanda omáček a masa, takže to vidím spíše na zeleninu v páře a čistou rýží, neboť jsem až moc vybíravá. Takže moc dobře vím, že většina fotek jídla z Číny mě naprosto odrazuje. A jelikož jim hodně očima, není v mém životě pro takové jídlo místo.

No nic tohle je vyčerpávající článek, ale tak jednou si budu děkovat, až si tohle přečtu. A teď si letím přečíst do mého archivu příspěvek ze srpna/září 2017. Budu se opět cítit jistě tak trapně, ale kdo se za své já vlastně nestydí? :D

Mea