Jen 40
40
40 dní
40 dní než
40 dní než odjedu
40 dní než odjedu do
40 dní než odjedu do Číny
40 dní než odjedu do Číny a já
40 dní než odjedu do Číny a já řeším
40 dní než odjedu do Číny a já řeším všechno
40 dní než odjedu do Číny a já řeším všechno ostatní
40 dní než odjedu do Číny a já řeším všechno ostatní jenom
40 dní než odjedu do Číny a já řeším všechno ostatní jenom ne Čínu
40 dní než odjedu do Číny a já řeším všechno ostatní jenom
40 dní než odjedu do Číny a já řeším všechno ostatní
40 dní než odjedu do Číny a já řeším všechno
40 dní než odjedu do Číny a já řeším
40 dní než odjedu do Číny a já
40 dní než odjedu do Číny
40 dní než odjedu do
40 dní než odjedu
40 dní než
40 dní
40
Je to jednoduše k pláči. Napadlo mě, že bych se vrátila k pravidelnému psaní. Už nemám tolik času jako kdysi, ale stále vnímám blog jako tu nejlepší možnost, jak uchovat vzpomínky. Tenhle blog je se mnou od šestnácti let a letos oslavím už mé dvacáté první narozeniny. Čas je neskutečně šílená věc a běžně to takhle nevnímám, ale pamatuju si, jako by to bylo včera, kdy jsem si jej zakládala. Ten člověk jako by se mi už vůbec nepodobal. Jsem ráda, že jsem se za těch pět let změnila natolik. Žádný ze starých článků není publikován, ale přemýšlela jsem, že bych všechny mohla obnovit a napsat úplně ke všem komentáře poté, co si všechny články přečtu. Bude to obří cringe, ale myslím si, že to k životu patří a je to něco, co mi pomohlo k tomu být tím, kým jsem dnes. Neříkám, že to že mě udělalo lepšího člověka ba snad i naopak...
...
Mimochodem zbožňuju ten výkřik kreativity nahoře. Opravdové umění v pět ráno, že?
...
Včera jsem psala o Martinovi, tak tu dnes hodím update. Jeden z jeho známých mi řekl, že si myslí, že by chtěl svou vedoucí. Ulevilo se mi, přesně něco takového jsem potřebovala, tohle stoprocentně pomůže zbavit se ho. Jenže když už jsem si myslela, jak moc jsem ráda, že už spolu zase nemluvíme, narazila jsem na něj cestou na auditroom, opakovala jsem si několikrát, abych neodpovídala a jednoduše šla dál. Ostatně jen pozdravil a popřál hezký volno, poslední dva dny jsme se moc nevídali, což celkem pomáhá. No a pak následovala dlouhá prodleva z mojí strany, než jsem mu odvětila něco jako: "Tobe taky." A pokračovala dál. Nejhorší je, jak se začne usmívat, když se na mě podívá. Dělá to u každého? Řekněte mi že ano! Navíc má přeci rád vedoucí... Asi budu křičet do polštáře jako malá holka.
...
Čeká mě teď nejnáročnější týden, asi umřu, ale když ne, budu na sebe samozřejmě pyšná. Na druhou stranu jako by nestačilo, že půjdu šest dní v týdnu do práce, já jedu hned z práce po noční do Berlína na čínskou ambaáddu. Snad tedy mají ještě termín,
Mea
Komentáře
Okomentovat