Wish you were gay
Nehorázně seru na to, co jim. Každý den si říkám, že zítra už to vezmu seriózně, jenže pak mám pocit, že bych v práci asi pošla hlady. No nic. Ještě 3-4 týdny a končím. Je to divný pocit úlevy a jakéhosi pocitu nekomfortní úzkosti. Blíží se mi odlet, nemám ještě letenky, nemám ještě ani víza, čekám až mi agentura výplní uzenář cesty v žádosti o víza, abych 22. mohla jet do Berlína na pohovor. Myslím si, že by se ještě něco s váhou do toho odjezdu dalo dělat, ale musím se pořádně hecnout...
Co jinak? Celý minulý příspěvek jsem věnovala lehké nostalgické vzpomínce, až jsem úplně zapomněla zmínit můj nový crush. I mean I always need one... Bez toho aniž bych na někoho měla spadeno, by život nebyl stejný...
Musí to být pěkně otravné a náročné být má kamarádka, ostatně každý měsíc mluvím o někom jiném, chodím s někým jiným a vlastně je pak těžké zapamatovat si všechna ta jména.
Crush tohoto měsíce je Martin.
A asi bych si ho nikdy nevšimla, kdyby nebylo jedné věci. Dělá audit naší práce a řeší problematické záležitosti, na které já čas nemám. Bylo to na začátku minulého měsíce, nastoupila jsem na oddělení nová, nikdo nevěděl, kdo jsem, jak se jmenuju, jak dlouho tam pracuji, jednoduše jsem byla jedna z přibližně dalších 70 lidí a byla přesně stejně tuctová jako ostatní.
Jenže jednou přišel Martin a oslovil mě jménem. Jen tak z ničeho nic, nikde jsem neměla visačku se jménem, nikde jsem nebyla v záznamu, jednoduše je to tak podezřelé, v životě jsme spolu nemluvili a já byla přímo udivená, kde vzal moje jméno, když já nevěděla to jeho. Věděl i jména těch ostatních lidí? Byla jsem výjimka? Věděl to, protože někdo zmínil moje jméno, či si to dohledal sám, protože jednoduše chtěl? To je něco, co asi nikdy nezjistím. Na otázku, kde vzal moje jméno, odpověděl jen: "Jednoduše to vím."
Nevěděla jsem, co si o tom myslet, ale zůstalo mi to v hlavě. Kde k tomu přišel, to jako studoval, jak se jmenuje každý nováček? Divné. Pak mě samozřejmě napadlo něco šíleného. Když se mi někdo líbí, jednoduše vynaložím minimum úsilí, abych o tom člověku něco málo věděla. A to se s ním bavit ani nemusím. Bylo to tak i v tomhle případě? Jaká je pravděpodobnost, že si zjistil, jak se jmenuju, protože na mě měl crush.
Nebudu lhát, tohle mě lehce dostalo, měla jsem nutkání zjistit odpověď na tuhle záhadu. Proč zrovna on ví, jak se jmenuju a ostatní ne? Tohle zní tak přehnaně... Ale chytla jsem se.
Na těch denních shromážděních na mě často koukal.
Samozřejmě přišel můj kámoš, který tvrdil, že je gay, což Martinova dobrá kamarádka vyvrátila, ale stále neni jasné, zda tedy tenhle Martin někoho má, nebo ne... A že já to řeším, odjíždím do Číny... Jenže mě se líbí. A čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc se mi líbil. Začali jsme spolu sem tam mluvit, když se poštěstilo a narazili jsme na sebe,
A tady to končí... :D
Zakázala jsem si to. Ať je to jak chce, já jedu pryč a on zůstává tady, stejně se mu asi ani nelíbím a vše je jen shoda náhod. Ale on je jednoduše tak divný, že člověk neví. Navíc má vibe Iwana Rheona, což je asi taky důvod, proč se mi tak líbí. A sere mě, že si přijdu v koncích. Na druhou stranu asi bych to měla vzdát, uznávám, že je to skvělý zabiják času a díky tomuhle "uhánění někoho" mě to v práci i "baví". Respektive se těším, co bude ten den, jednoduše skvělý zabiják nudy. A o tom to je, ne? Nevinná hra... Is all fun and games, till somebody fells in love, but you've already bought a ticket and there is no way out.
Budu na tohle asi chvíli s humorem vzpomínat. Jinak se samozřejmě v mém životě nic moc neděje.
Tak zatím čus
Mea
Komentáře
Okomentovat