...When I wake up I'm afraid...

Takový ty dny, který jsou poměrně normální... Dneska jsem projížděla instastories z minulého roku, jop, neskutečně mi Londýn chybí, už se nemůžu dočkat, až se tam zpět dostanu a je mi fuk, jak zdrcující to může být, já to město mám jako domov. Ale teď jsem samozřejmě pořád v Číně.
Váha: 180lbs
Jeden z těch nudnějších a klidnějších dnů, kdy jediná otrava dne je vstávat v 6:40. Jako není to nic hrozného, ale jsem člověk, kterému nezáleží kolik hodin spí, dokud může spát třeba do 10. Alespoň je pátek a zítra musím vstávat až na 8 protože není škola. Na druhou stranu budu pracovat pravděpodobně celý den.
Ráno jsem hodně psala a vyřizovala online resty, které jsem do teď neudělala. Jsem v tomhle hrozná, neboť tu ztrácím mírně pojem o čase a tak, tudíž je to děs a hrůza. Odpoledne jsem hodinku spala a pak jela pro mladou do školy. Jely jsme rovnou na kroužky a domů pak na večeři. Teď už je zase na kroužku a já měla tedy čas doma 3/4 hodinky zaběhat, takže jsem ráda. Sice to byl děs s tou neústupnou rýmou, ale každý den mě neskutečně drtilo, že nedělám vůbec nic.
Huh, zabíjí mě fakt, že dostanu prachy až 27. Byla jsem domluvená, že si měsíční kapesný rozdělím na 14 dní. Jenže už mi bylo blbý se jí připomenout tenhle týden, ono stejně teď nikam s tou depkou ani nemám chuť chodit a kdybych fest chtěla, na párty se kompletně ožrat mohu i zadarmo.
Dnešní den byl okej, sice jsem měla hodně sacharidů v podobě ovoce, ale furt lepší než ty normální sacharidy. Nakonec jsem to snad sejmula totálně tím běháním.
Zítra si snad taky najdu čas na alespoň tu půl hodinovou jízdu.
Komentáře
Okomentovat