11/12/2018

2 dny v práci jsou pryč a další tři zbývají. Stačí přežít dnešní a už to půjde.

74.7kg? Jdu se zabít fakt...

2 míchaná vejce se šunkou (251kcal)	WATERFAST	WATERFAST

Poslední dny nemám snad vůbec onu plnou kontrolu nad tím, co jím. Vlastně nemám ani kontrolu nad tím, co dělám a nedělá mi to dobře, potřebuju si posbírat všechny ty ztracené myšlenky, které jsem nahradila něčím podstatně toxičtějším.

---

Včera jsem myslela na všechny ty vztahy minulého roku, myslela jsem na to, jaká jsem byla a že již taková být nechci. Myslela jsem taky na Verču, které jsem nehorázně rozchodem ublížila a teď mě nenávidí. Věděla jsem, že ten vztah nakonec stejně zničím, jako to dělám už roky. Důvodem je můj úplně první vážný vztah, který neskutečně zranil mě. Je to takový ten vztah, který vám jednoduše sejme ony růžové brýle, každý takový vztah zažije...

Od té doby jsem se "ponaučila" a to ve špatném slova smyslu. Přestala jsem do vztahů dávat to, co by v něm být mělo. Nechávám vyřadit chtíč, touhy a tlumenou ale stále aktivní sexualitu, aniž bych přemýšlela nad tím, jaký to může mít dopad. Dříve nebo později mě to přejde a vztah je u konce nehledě na to, jak moc v tom ten druhý je. Nechci nic takového, jsem sama že sebe zhnusena, jsem typ té nehorázné čubky, která si užije své a poté jednoduše najde něco nového.

Musela jsem nad tím přemýšlet. Celý včerejší den a potažmo celý dnešní den mám totiž možnost nad vším naprosto nezávisle přemýšlet. R je v Německu do zítra a to je dostatečně daleko, abych se na malý moment osvobodila od onoho pobláznění a přemýšlela jako já. Nevím, zda je to správně.

Je to jako sázet se s pravděpodobností 50 na 50.

Je to Blank Space vs I knew you were trouble.

Myslím, že na tom ale nezáleží, protože s každou minutou jsem si jistá, že tohle potřebuju. Popsala jsem to jako onen chtíč po nezodpovězené lásce, o které jsou v dnešní době všechny sadcore písničky. Chci být jako vystřižená z textů Lany a užít si onen mladistvý sen, který sice končí tragédií, ale já nutně potřebuju onen Thrill of the Rush. Drama je základem mých vztahů a je to jistá droga bez které odmítám žít. A co víc, když od toho budu chtít pouze tohle, možná budu překvapená, že dostanu víc. Tak či onak hodlám stát s hlavou vzhůru jako doteď a diktovat si pravidla. Nenechám se genderově škatulkovat, vztahy jsou po mém, postel je po jeho, tak to vždy bylo a bude, nehodlám nic měnit ani ve chvíli, kdy přijde na vztah v plné podobě.

Představa toho, že bych se měla nechat určovat dominantním.manipulatorem mi připomíná, že jsem královna všeho s korunkou na hlavě a nehodlám na tom nic měnit kvůli někomu jinému. Někdy člověk nesmí zapomenout na to, jak úžasný vlastně je. Nezávislost je moje manifesto, bylo tomu tak a bude.

(Fuj, tohle zní feministicky, až si nejsem jistá, zda to opravdu přidat.)

Tak či onak R vše nechává na mě. Řekl, že když má být po mém, tak mu to nevadí, nejsem si jistá, zda jsem to potřebovala slyšet, ta moc ve mě evokuje nejistotu, ostatně já vlastně nevím, co přesně chci, líbí se mi tohle něco, zároveň chci víc, chci jeho všechno, a zároveň od něj chci dát ruce pryč.

Přesto je mi jasné, že už jen díky jisté míře faktu, že bych se cítila blbě, kdybych po tom všem couvla, mě nutí do toho všeho v závěru opravdu jít.

I'll call him mine.