Je tohle velká chyba?

"Bude to nejlepší půl rok tvého života!" bylo mi tvrzeno několikrát než jsem se opravdu odhodlala odeslat přihlášku. A ani v tu chvíli jsem nelitovala snad vůbec ničeho. Ostatně všechno vypadalo růžově, po netu nekolovaly příšerný story, nebyl nikdo, kdo by mi to zkoušel vymluvit. Tedy pokud vynechám lidi, kteří mi podobnné věci vymlouvají neustále. Náhodou jsem byla hodně natěšená pokračovat každým krokem vstřic. Ani jsem nevěděla, proč to vlastně dělám, ale je to tak často. Během jistého období jednoduše mám potřebu obrátit život vzhůru nohama. Samozřejmě netvrdím, že je to ve většině případech dobrý nápad.

Ale tohle píšu, aby byla jaksi jasné, že jsem zrovna nebyla upřímně nikdy odvařená z čínské kultury a jediné, co jsem dokázala ocenit jsou čínské nudle z bistra v centru mého města a všechno oblečení vyrobeno dětmi v Číně. Čína jako taková mě nijak extrémně nezajímala. Jako na druhou stranu nemějte mě za kulturního ignoranta, který neví nic. To zase tvrdit nemohu, no jednoduše pro mě ale Čína nebyla tak speciální jako například pro holky, které jsem tu potkala.

Nemohu si stěžovat ohledně matching procesu s rodinami, nemůžu ani v tomto ohledu nejspíše nic vytknout ani agentuře. Cítila jsem se během celého procesu velmi dobře a v klidu. Agentura mi nabízela mnoho rodin z různých měst, no nejčastěji padlo Hangzhou. Město, o kterém jsem v životě neslyšela a několikrát dokonce vyslovila před odjezdem název špatně. Nakonec jsem volala dvěma rodinám z tohoto města. No první se rozhodla pro holku z Německa. Samozřejmě mi to moc nevadilo a volala jsem hned druhý den s jinou. Tihle se mi zalíbili. Jedna holka, poměrně už s dobrým věkem, říkala jsem si, že to by mohlo být ono. A taky že bylo. Match mi byl oznámen hned den od našeho rozhovoru. Nastala doba, kdy jsem upřímně zas tolik nedělala. Do odjezdu mi odstatně zbývalo ještě pár měsíců.

Co se mi tedy vlastně na Číně líbilo?

Rozhodně a samozřejmě to, že jsem nebyla jediná, kdo měl ať už tedy menší či větší problémy s rodinou či agenturou.