Všechno to je jinak?
Asi bych se měla pochlubit, jak to všechno dopadlo. Pokud jste se již prokousaly tím předchozím vyčerpávajícím článkem, vítejte u tohoto. Není o nic lepší, není méně ukňouraný, stále toho nevím hodně, ale všechno je vlastně jinak, než tomu bylo před pár dny. Jako kompletně.
Když se na to dívám zpětně, dělala jsem si z toho po nástupu srandu. Na Instagramu jsem ho posledních 14 dní začala trochu prezentovat pod jménem Mr Pookie / Depressed. Vzhledem k tomu, že měl vždy cestou do práce děsně zlou náladu cestou do práce. S Mírou se známe už víc jak rok. Ani nevím, jak dlouho to bylo, kdysi jsme se moc ani nebavili, sem tam jsme spolu něco prohodili, ale proč bych se měla nějak extra taky bavit s přítelem mé nejlepší kamarádky?
Samozřejmě mi bylo blbý, že má kamarádka chodila s někým o dost starším, ale u ní jsem to akceptovala, nevěděla jsem, že mě budou také po roce přitahovat spíše starší. Dokonce jsem jim snad i fandila. I když to jsem fandila všem, kteří s Andy chodili.
Rozešli se, bylo to někdy minulou zimu a od té doby už jsem se s ním neviděla. Skončil v práci, kde dělal s Andy a tradá, už jsme o něm neslyšely. Samozřejmě až do doby, co jsem o prázdniny začala pracovat. Jak se stává, svět je malý a tradá, zjistila jsem, že je to tak nějak můj nadřízený u protisměny. Přes prázdniny jsme se moc nebavili. Byli jsme sice známí, ale on tam měl svoje přátele a já si našla moje. Sem tam jsme si formálně pokecali, někdy jsem ho slovně provokovala a někdy i párkrát pocuchala, Když mi ty vtipné urážky vracel, ale přesto jsem nikdy nemyslela na to, že bych snad měla v budoucnu chtít i víc.
Bylo to až v srpnu, kdy jsem si začala dělat srandu, jak ho sbalim. Znáte to, takový to, když si povídáte s kamarádkou, že vlastně nevypadá zle a vlastně by ani nebylo špatné se zahnat do něčeho jiného, než je přátelství.
Samozřejmě pak jsem na to nějak zapomněla, seznámila jsem se s D. Tak nějak mi tedy nějaký Míra byl do jistých končin volný. Vídali jsme se pořád, bavili se a tak nějak jsem mu i říkala ohledně D. Jsme na tom psychicky tak nějak podobně, rozumíme si po konverzační stránce skvěle, je to jako bych si našla k sobě dvojče, které má prostě jen o pár let víc a penis. A jsem si těmito rozdíly jistá
.
Po konci práce jsme se začali bavit víc. Řekla jsem si, že ho prostě někam pozvu, on v kolektivu může vypadat extrovertní, ale sama vím, jak to je. Prostě mi bylo jasné, že je pořád mimo práci sám, nikam nechodí a navíc se svěřil, že ho deprimuje poslední dobou i práce. Tak jsem ho pozvala. Vzala jsem to jako No big deal a vyšlo z toho to, že spolu můžeme být na narozeniny. Já měla osmého 19 a on je devátého a slavil 39. Tradá jsme od sebe 19 let a 364 dní, když pominu všechny ty přestupné roky, jelikož jsem líná si hledat, kolik jich bylo.
Nakonec jsme se ani nějak nedomluvili a já v pátek prostě šla do kina s Andy a neřešila. Mrkly jsme na horor, jenže její máma si vzala domů přítele, tak jsem neměla kde přespat. To by nebyl problém, kdybych od města nebydlela daleko, už nic nejelo a dát prachy za taxíka? Ne, tolik jsem fakt neměla.
Napsala jsem Mírovi. Věděla jsem, že stejně nic na práci nemá, stejně nespí a navíc nemám kamarády.
Řekl, že tedy dobrý, že mě může hodit domů, nebo můžeme nejdřív k němu na vodnici. Stejně jsme to plánovali, nejsem přímo labužník, ale na vodnici si najdu náladu vždycky. Tak jsem řekla, že okej, doprovodím Andy a vyzvedne mě. Nějak nevím, zda se zlobí nebo ne, poslední dny jsme se s Andy neviděly. Samozřejmě jediné, o čem ta holka ví je, že jsem s ním byla z pátku na sobotu.
Kdybych jí řekla všechno, asi by jí to v konečném důsledku ani nevadilo, ale znáte to, prostě jeden nikdy neví.
Měli jsme fajne večer, nebylo to nic, co by překročilo hranici friendzone, tak jsem si začala nadávat, že prostě nefunguje moje taktika rozkošného nátlaku na všechny. (Pozn. Sice si můžu připadat odporně tlustá, ošklivá a totální kráva, ale mám vytříbený styl v omotávání si mužských na prsty, je to jako vrozená dovednost, nepamatuju si, kdy jsem v posledních letech neměla toho, koho jsem chtěla...) Prostě se chováte jako ta nejcudnější nejinteligentnější děvka. Jinak to asi ani říct nejde.
Takže jsem si přišla dost divně, když to snad na Mirunu neplatilo. Prostě asi chyba v kodexu nebo tak. Možná to zní teď bezcitně, ale twl... Jo, líbil se mi, chtěla jsem ho.
V sobotu ráno mě házel domů, že můžeme ten film dokoukat večer. Samozřejmě jsem si říkala, tak proč ne. Trávím s ním čas ráda a je na stejný vlně psychické retardace a chápání jako já, co se srandy týče.
Když se na to dívám zpětně, dělala jsem si z toho po nástupu srandu. Na Instagramu jsem ho posledních 14 dní začala trochu prezentovat pod jménem Mr Pookie / Depressed. Vzhledem k tomu, že měl vždy cestou do práce děsně zlou náladu cestou do práce. S Mírou se známe už víc jak rok. Ani nevím, jak dlouho to bylo, kdysi jsme se moc ani nebavili, sem tam jsme spolu něco prohodili, ale proč bych se měla nějak extra taky bavit s přítelem mé nejlepší kamarádky?
Samozřejmě mi bylo blbý, že má kamarádka chodila s někým o dost starším, ale u ní jsem to akceptovala, nevěděla jsem, že mě budou také po roce přitahovat spíše starší. Dokonce jsem jim snad i fandila. I když to jsem fandila všem, kteří s Andy chodili.
Rozešli se, bylo to někdy minulou zimu a od té doby už jsem se s ním neviděla. Skončil v práci, kde dělal s Andy a tradá, už jsme o něm neslyšely. Samozřejmě až do doby, co jsem o prázdniny začala pracovat. Jak se stává, svět je malý a tradá, zjistila jsem, že je to tak nějak můj nadřízený u protisměny. Přes prázdniny jsme se moc nebavili. Byli jsme sice známí, ale on tam měl svoje přátele a já si našla moje. Sem tam jsme si formálně pokecali, někdy jsem ho slovně provokovala a někdy i párkrát pocuchala, Když mi ty vtipné urážky vracel, ale přesto jsem nikdy nemyslela na to, že bych snad měla v budoucnu chtít i víc.
Bylo to až v srpnu, kdy jsem si začala dělat srandu, jak ho sbalim. Znáte to, takový to, když si povídáte s kamarádkou, že vlastně nevypadá zle a vlastně by ani nebylo špatné se zahnat do něčeho jiného, než je přátelství.
Samozřejmě pak jsem na to nějak zapomněla, seznámila jsem se s D. Tak nějak mi tedy nějaký Míra byl do jistých končin volný. Vídali jsme se pořád, bavili se a tak nějak jsem mu i říkala ohledně D. Jsme na tom psychicky tak nějak podobně, rozumíme si po konverzační stránce skvěle, je to jako bych si našla k sobě dvojče, které má prostě jen o pár let víc a penis. A jsem si těmito rozdíly jistá
.Po konci práce jsme se začali bavit víc. Řekla jsem si, že ho prostě někam pozvu, on v kolektivu může vypadat extrovertní, ale sama vím, jak to je. Prostě mi bylo jasné, že je pořád mimo práci sám, nikam nechodí a navíc se svěřil, že ho deprimuje poslední dobou i práce. Tak jsem ho pozvala. Vzala jsem to jako No big deal a vyšlo z toho to, že spolu můžeme být na narozeniny. Já měla osmého 19 a on je devátého a slavil 39. Tradá jsme od sebe 19 let a 364 dní, když pominu všechny ty přestupné roky, jelikož jsem líná si hledat, kolik jich bylo.
Nakonec jsme se ani nějak nedomluvili a já v pátek prostě šla do kina s Andy a neřešila. Mrkly jsme na horor, jenže její máma si vzala domů přítele, tak jsem neměla kde přespat. To by nebyl problém, kdybych od města nebydlela daleko, už nic nejelo a dát prachy za taxíka? Ne, tolik jsem fakt neměla.
Napsala jsem Mírovi. Věděla jsem, že stejně nic na práci nemá, stejně nespí a navíc nemám kamarády.
Řekl, že tedy dobrý, že mě může hodit domů, nebo můžeme nejdřív k němu na vodnici. Stejně jsme to plánovali, nejsem přímo labužník, ale na vodnici si najdu náladu vždycky. Tak jsem řekla, že okej, doprovodím Andy a vyzvedne mě. Nějak nevím, zda se zlobí nebo ne, poslední dny jsme se s Andy neviděly. Samozřejmě jediné, o čem ta holka ví je, že jsem s ním byla z pátku na sobotu.
Kdybych jí řekla všechno, asi by jí to v konečném důsledku ani nevadilo, ale znáte to, prostě jeden nikdy neví.
Měli jsme fajne večer, nebylo to nic, co by překročilo hranici friendzone, tak jsem si začala nadávat, že prostě nefunguje moje taktika rozkošného nátlaku na všechny. (Pozn. Sice si můžu připadat odporně tlustá, ošklivá a totální kráva, ale mám vytříbený styl v omotávání si mužských na prsty, je to jako vrozená dovednost, nepamatuju si, kdy jsem v posledních letech neměla toho, koho jsem chtěla...) Prostě se chováte jako ta nejcudnější nejinteligentnější děvka. Jinak to asi ani říct nejde.
Takže jsem si přišla dost divně, když to snad na Mirunu neplatilo. Prostě asi chyba v kodexu nebo tak. Možná to zní teď bezcitně, ale twl... Jo, líbil se mi, chtěla jsem ho.
V sobotu ráno mě házel domů, že můžeme ten film dokoukat večer. Samozřejmě jsem si říkala, tak proč ne. Trávím s ním čas ráda a je na stejný vlně psychické retardace a chápání jako já, co se srandy týče.
Komentáře
Okomentovat